Když jsme si s kamarádkou téměř před 50 léty koupily lístek za 1 Kč a eskymo za 0,50 Kč do našeho malého kina, které dnes už neexistuje, na první český muzikál "Starci na chmelu", netušila jsem, jaký ohlas, zmatek, přelévání citů a lásek do našich pubertálních myslí a srdcí tento film vnese.
Ano, je to 50 let, kdy po premiéře 18.9.1964 první český muzikál režiséra Ladislava Rychmana a scénáristy Vratislava Blažka postupně přicházel do malých, provinčních a zapadlých kin. Na krabice s kotouči, které vlaky rozvážely, se všude dychtivě čekalo. Snad každý kluk chtěl tehdy být jako Filip,v nezapomenutelném podání Vladimíra Pucholta, snad každá dívka chtěla prožít to, co Hanka - Ivana Pavlová.
Jak se nám líbili tři kytaristé v černém - Josef Laufer, Petr Musil a Josef Koníček, jak jsme odsuzovali podlé chování premianta třídy Honzy v podání Miloše Zavadila a jak moc nám učarovala krásná hudba a nadčasové písničky pánů Maláska, Bažanta a Hály. Závěrečná slova nádherné scény "Ještě včera jste nám všichni strašně křivdili, dnes už nás soudíte právem" jsme uměli snad lépe, než slovíčka z latiny.
Tímto svěžím, optimistickým a "sedmnáctiletým" filmem z prostředí jedné chmelové brigády, jakoby přicházelo pozvolné uvolňování naší společnosti 60 let 20.století. Tak nějak jsme tehdy cítili a vnímali, že to strašné "sešněrování" pomalu odchází.
Film se stal nesmrtelnou legendou, písničky se hrají stále a nám, kteří jsme tu atmosféru zažili, zůstaly krásné a něžné vzpomínky na naše mládí. A vzpomínky přece nevadnou!
Díky pokročilé technologii zůstává i malý tenký kotouček zvaný DVD s nápisem "Starci na chmelu" a s tvářemi Hanky a Filipa.
"Ten příběh, který uvidíte, a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce, či nechce rodina. Ten může prožít vaše dítě a nikoli jen na chmelu, a když se nad tím zamyslíte, dosáhl svého účelu."
