Stojím
v podzimním
lese
plném větrů
a mlh.
Stojím zde,
poutníkovi
pro potěchu.
Jsem zvláštní,
až skoro
k smíchu,
smějí se mi
všechny
lesní cesty,
i umlkající
ptáci.
Na konci
cest
semknu rty
a zticha,
tichounce
jdu kapradím
a hladím
promrzlý
les.
Ani nedýchám,
žasnu,
jak beze slova
plyne čas.
Já stojím
na pevné
zemi
a vnímám
vše, z těch
podzimních
krás.
Neřeknu už nic,
snad, zas,
až odvane
tento
podzimní čas.