Chtělo by se říct "s hlavou v oblacích", což je známá verze. Pro mě ta oblaka supluje Francie, a to tentokráte dokonale. Pohleďte na fotografii. Mně stačí zvednout hlavu v pravý čas k obloze v Beskydech a vidím tam co? Mapu Francie. Neuvěřitelné! Ta země mě doběhne všude! Tentokráte oblak ve tvaru "šestiúhelníku" (synonymum pro Francii) předurčil, či možná i předpověděl mou letošní dovolenou.
Obsadila mé místo v hlavě už před Vánocemi! S plánováním jsem začala těsně po Novém roce! Je to těžká závislost. Zvítězila ta nejjižnější část Francie (pominu-li Korsiku), a sice Provence. Je to rozsáhlý kraj zaslíbený barvám, vůním a chutím, prostě všem člověčím smyslům, které se tady doširoka rozevřou. Nevíte, kde začít. V horách, v kaňonu řeky Verdon? V levandulových polích? V amfiteátrech starobylých měst, nebo prostě u moře, kde výběr je ještě složitější? Jednou týdenní dovolenou to nevyřešíte.
To není ani ochutnávka. Jen cesta tam je dlouhá 2000 km. Měřeno časem, autobusem téměř tři dny s nocemi napůl probdělými na více či méně pohodlných sedadlech, osobním autem dva dny s jednou nocí na půl cesty v kempu, či hotelu. Nejideálnější je letadlo, ale to potřebujete tam dole na jihu pronajmout auto, jinak se nikam nedostanete.
Volím druhou verzi. Mám ráda tu svobodu pohybu "po vlastní ose", kdy jen vy sami jste tvůrci a zároveň plniteli svých přání. Vy určíte, co, kdy a jak podrobně chcete vidět, či procítit, kde chcete něco objevit, nebo jen tak "pobýt".
Letos zvítězila myšlenka prožít 14. červenec, den Dobytí Bastily, a tudíž francouzský státní svátek, ve městě, které i bez velkolepých oslav je velkolepé. V Avignonu. Kdo zná jen takzvané slavení našich státních svátků, asi vrtí nevěřícně hlavou. No, nenechte se mýlit! Francouzi, ten hrdý národ "Šestiúhelníků", opravdu ovládá umění žít, to proslavené "savoir vivre". Státní svátek slaví každá, i ta nejzapadlejší vesnice, adekvátně pompézními oslavami. Nastupují jednotky hasičů a vojáků, podávají se hlášení, vyhrává hudba, tvoří se průvody krojovaných obyvatel. Všichni jsou na sebe a svou zemi hrdi a dávají to patřičně najevo.
Pak propukne všeobecné veselí, víno teče proudem, v ulicích se tančí a vše je v nočních hodinách korunováno velkým a dramatickým ohňostrojem. Není to jen záplava raket a světel, jsou to dokonale připravená divadelní představení, šitá na míru svých měst. S promyšlenou režií, načasováním nejrůznějších efektů, prolínáním barev a světel. Prostě "umění". To chci letos prožít 14.července v horkém letním večeru na proslulém "avignonském mostě" končícím v půli řeky, na pozadí hradeb papežského paláce v tomto jedinečném starodávném městě Avignonu.
Bude to teprve počátek mé provensálské cesty, které mám plnou hlavu a očekávám, že se vrátím s hlavou v oblacích.
| Pošete nám i vy příspěvky (tipy, cestopisy, příběhy) do soutěže Moje léto 2014, v nichž představíte „to svoje“ místečko včetně pamětihodností, výletů do okolí, slavných rodáků a dalších zajímavostí. Rozsah textů, jejichž počet není nijak omezen, je čistě na vás – podmínkou je pouze, aby byly autorské (originální) a byly opatřeny alespoň dvěma vlastními fotografiemi. Článek, který vložíte běžným způsobem, a to nejpozději 30.8. doprovoďte nadpisem Moje léto: plus titulkem. Během prázdnin je budeme postupně zveřejňovat. Poslední srpnový den vybere redakce nejlepší letní tip a odmění jej luxusním zahradním grilem. |
