K napsání tohoto textu mě inspirovala báseň Jitky Chodorové Čas je neúprosný.
Shodou okolností jsem si totiž právě dnes po ránu četla v Oshově knize Nevinnost, poznání a údiv, jejíž podtitul "Proč už nežasneme, jako když jsme byli malí?" se mi moc líbí, protože já stále žasnu nad rozmanitostí tohoto světa i našeho života.
V ní se mimo jiné píše toto:
"Běžná představa říká, že čas se skládá z minulosti, přítomnosti a budoucnosti, ale tak to není. Tvoří ho pouze minulost a budoucnost. Přítomnost součástí času není, je mimo něj. Přítomnost je stále nová a svěží. Je součástí věčnosti. Přítomnost je průnik věčnosti do snového světa času. Je to paprsek světla v temnotě mysli.
Minulost svěží není - a ani být nemůže. Je špinavá a zapáchá - páchne smrtí a zatuchlými tradicemi, páchne jako mrtvoly. Minulost je hřbitov. A budoucnost je pouhou projekcí mrtvé minulosti. Budoucnost vychází z neživé minulosti, a proto nemůže být živá - z mrtvého může pocházet jen mrtvé. Co je vaše budoucnost? Poupravená minulost, která se trochu vylepší, aby byla příjemnější a pohodlnější, ale je to pořád táž minulost. Chcete ji opakovat.
Na vaší budoucnosti není a ani nemůže být nic nového. Mysl si nedokáže představit nové věci. Neumí vytvářet nic nového, svěžího a mladého. Pohybuje se ve svém malém, důvěrně známém světě - a zná jen minulost. Budoucnost je naléhavá touha opakovat známé věci - samozřejmě lepším způsobem. Proto nemůže být budoucnost svěží. Svěží je pouze přítomnost."
Myšlenky, které nemusíte přijmout. Mě ale oslovují, a proto mám potřebu podělit se o ně s těmi, kteří to vnímají stejně.
Rok 2013 neúprosně končí. Brzy tu bude nový a já si přeji, aby byl víc skutečný než snový.
A všem lidem jakékoliv vůle přeji, aby byl pro ně rokem živým a přínosným v tom nejlepším smyslu těchto slov.
