Zejména ve městech, kde je velká koncentrace lidí, není podle lékařů výjimkou, že se člověk potýká od podzimu do jara dvakrát až třikrát s nachlazením. „Se zdrojem nákazy se potkává v dopravních prostředcích, ve školách, v práci a v podstatě se mu nemůže vyhnout,“ řekl docent Petr Čáp z centra alergologie a klinické imunologie Nemocnice Na Homolce. Nemoci z nachlazení se sice šíří kapénkovou infekcí, ale velký význam při tom mají také ruce.
„Typická cesta přenosu je, že nemocný si při kašli dá ruku před ústa, pak se dotkne třeba kliky. Zdravotníci jsou zvyklí si ruce mýt mnohokrát za den, běžná populace ale tento návyk nemá,“ uvedl. Podle Čápa není na místě smát se Asiatům, kteří při nachlazení nosí ústenku. „Je to projev ohleduplnosti k ostatním,“ vysvětlil.
Proti nachlazení se na rozdíl od chřipky očkovat nedá, příčin je příliš mnoho. Při léčbě se nedávají antibiotika. Podobně jako u chřipky se dávají až u případných bakteriálních komplikací, jako je zápal plic či akutní bronchitida. Lékař se rozhoduje podle výsledku vyšetření C reaktivního proteinu, zda jde o bakteriální infekci. Jinak antibiotika nedá, aby se nezvyšovala odolnost bakterií na tyto léky. Nezabíraly by pak tehdy, až je pacient bude skutečně potřebovat.
Úloha imunologa vystupuje podle Čápa do popředí u lidí, které postihují tyto infekce opakovaně, třeba i osmkrát či desetkrát během podzimu a zimy. „Takové pacienty vyšetřujeme, zda mají dostatečnou tvorbu protilátek, zastoupení bílých krvinek a podobně. Máme nástroje, jak jejich imunitu podpořit, i když zcela nahradit ji neumíme,“ sdělil lékař. Pokud je porucha na úrovni sliznic, mohou podle něj někdy být užitečné bakteriální vakcíny.
Čáp doplnil, že na vyšším výskytu chorob z nachlazení se podílí i znečištěné ovzduší, horší to tedy je během topné sezóny. Velkým problémem je také polétavý prach venku, uvnitř pak topení a klimatizace. V klimatizované kanceláři, kde nelze otevřít okno, se sliznice vysušují. Nemohou pak působit jako bariéra a snáze se zanítí.