Popeláři

Popeláři

21. 12. 2013

 "Dědo, náš Martínek si hraje s panenkama!“Tuto neblahou zvěst sdělila starší dcera otci Vlémovi. Ten se pak dověděl, že sedmiletý vnouček zcela ignoruje několik tanků, batalion plastikových vojáků několika armád a dioramu opevnění Maginotovy linie, kterou mu otec přivezl ze zájezdu do Francie. Místo toho se tahá se sestřičkou o Barbíny a chová se nikoliv jako brácha, ale mladší ségra!

"A hrome. Tak už je to tady. Ten kluk zdědil moji nechuť k armádě, válčení a válečné propagandě.“ Důchodce Vilém Macek je pacifista. Nikdy nedokázal pochopit nadšení mladých Němců položit život za vlast třeba u Stalingradu. Také mu nesní jasné, jak mohli němečtí vojáci toužit po železném kříži. Jo kdyby to byl zlatý řád Zlatého rouna, prosím. Alespoň by pozůstalí měli v těžkých časech co prodat do frcu. Svůj postoj zjednodušoval vtipem. Vojáci sedí v zákopu, na hlavách mají přilby a na puškách bodáky. "Na zteč!“ zavelí s pistolí v ruce velitel. A tu jeden vojín praví: "Šéfe, ukažte mi mého nepřítele. Já bych se s ním třeba domluvil!“A takový člověk má vzbudit vojenské nadšení zbloudilého vnoučka.

Rozhodnuto. Děda pojede s vnoučkem do Tvarožné. Zde se bude odehrávat rekonstrukce Bitvy u Slavkova z roku 1805! Snad se v klukovi objeví vojenský duch. Dědek a vnouček se najednou ocitnou ve vojenském ležení. To by v tom byl čert, aby kluk nezačal vyvalovat oči na pestré uniformy, koně, vojenské ležení. Ti vojáci totiž v tehdejších časech hýřili barvami, jako sportovci na Olympijských hrách. Brčálově zelení Rusové, modří Francouzi a bílí Rakušané, to je přece pastva pro oči.

Oba návštěvníci se ale nalézají ve středu té nejodpornější komerce. Stánky s občerstvením, perníkoví husaři, cínoví vojáčci - kus za dvě stovky. Všude spousta lidí, tlačenice. Grilované klobásy, domácí uzené, tlačenka, jelita a jitrnice. K duhu jdou i stánky s tvrdým alkoholem. Děda Vilém na to vyzrál. Nařídil klukovi bobříka mlčení a vloudil se pod kopec Santon, obsazený turisty z Francie jako jeden znich. A na tomto místě nestačil pacifista vyvalovat oči. S vnoučkem na ramenou sledoval nevídaný jev. Pod Santonem byl totiž umístěn Napoleonův hlavní stan. A už přijíždí. Přitloustlý americký herec v roli Napoleona, doprovázen polskou ochrankou projíždí kolem turistů a mává kloboukem. Frenetické výkřiky z řad turistů, skandování, slzy v očích. Vive la France! Nálada jako na stadionu při význačném zápase profesionálních mužstev. "Proboha, oni snad věří, že pod nimi projíždí skutečný Napoleon!“Nevzrušen je i vnouček na dědkových ramenou.

Bitva samotná probíhala podle scénáře. Z jedné strany pochodují se stráně Rusové, z druhé Rakušané. Ozývají se kašírované výstřely z pušek, karabin i děl. Sem tam upadne nějaký voják do bláta, neboť celý výjev provází zima, plískanice a nepříznivé počasí. Je přece prosinec!

A boj pokračuje, drama vrcholí. A už jsou armády skoro u sebe. Na promrzlé zemi zanechali několik barevných figurantů. Ti co zůstali, přiblížili až těsně k sobě. Nastavili před sebe ruce a setkali se dlaněmi. Pomalu začínají vstávat z mrtvých kolegové, kteří asi byli k pobytu na zemi vylosování. Nakonec se vojáci všech tří armád promíchali a odešli spolu někam na pivo! Mnohý jistě litoval, že svým datem narození profláknul skutečnou bitvu s jejími mrtvými a raněnými. Také nikde nebyl přítomen kašírovaný lazaret a sklad rakví.

Pacifistovi to došlo. Fandové se oblékají do historických uniforem a oslavují válku. Je jenom otázka času, kdy takhle bude oslavován i Adolf Hitler!

Důchodce Vilém Macek je zklamán. Odchází z bojiště bez zvláštního zážitku. Úkol splnil. Vnouček však nezabral. Začal zlobit bez ohledu na události na bojišti. Oba ustoupili do blízké restaurace s bojovou přirážkou. Celá záležitost skončila fiaskem. Přeplněný autobus a vlak, byly vyvrcholením. A přece se dědek – pacifista pobavil.

Cestou na autobusovou zastávku míjel oba poutníky otevřený kočár s potentáty v ruských uniformách. Kluka nezaujaly zlaté epolety ani nádhera uniforem. Zalíbili se mu dva lokajové, stojící na stupačkách na konci kočáru. Každý na jedné straně povozu. Stáli strnule a důstojně jako dvě sochy, rukama svírajíc zlacená madla. Kluk na tento úkaz hleděl se zalíbením. Pak se obrátil k průvodci a sdělil:

"Dědo podívej – popeláři!“

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%