„Jestli se mě chcete zeptat, zda lituju toho, že jsem byl jedním z těch vlakových lupičů, pak je moje odpověď ne!“ napsal novinářům letos v létě na tabulku, kterou poslední léta používal ke komunikaci se světem. Kvůli zdravotnímu stavu byl ostatně v roce 2009 předčasně propuštěn z vězení. Ronnie Biggs, který se stal před půlstoletím jedním z aktérů „velké vlakové loupeže“ a ke svému činu se hrdě hlásil, teď ve věku 84 let zemřel.
Utekl po provazovém žebříku
Spravedlnosti přitom jeden z mozků loupeže, která se stala v noci z 8. na 9. srpna 1963, tedy v den Biggsových čtyřiatřicátých narozenin, unikal celých 35 let. Byl sice spolu s většinou bandy zatčen a odsouzen, z třicetiletého trestu si ale odseděl jen 15 měsíců. V červenci 1965 totiž s pomocí provazového žebříku zdolal 7,5 metru vysokou zeď věznice Wandsworth a odjel přichystanou dodávkou. Opustil Británii, v Paříži si plastikami změnil vzhled, ukrýval se ve Španělsku či Austrálii.
V roce 1970 Biggs nakonec zakotvil v Brazílii, kde se mu narodil čtvrtý syn (tři měl z prvního manželství ještě v Anglii). Několikrát sice čelil pokusům o vydání, vždy se ale dokázal extradici ubránit. Zruinován a po záchvatech mrtvice částečně ochrnutý se teprve v roce 2001 sám vzdal britským úřadům. Jako důvod Biggs uvedl únavu ze života na útěku a chuť dát si ještě jednou pivo ve své oblíbené hospodě. Podle méně sentimentální verze si už nemohl dovolit platit lékařskou péči v Brazílii, a proto zvolil bezplatný servis britského vězeňského systému.
Velmi prostá záležitost
V Británii se Ronnie Biggs a jeho příbuzní opakovaně, leč marně pokoušeli prosadit jeho propuštění na svobodu – vždyť z dlouholetých trestů si řada jeho kompliců odseděla jen menší část. Například letos v únoru zesnulý Bruce Reynolds, označovaný za strůjce loupeže, si z 25 let odseděl jen deset roků a později se příležitostně věnoval žurnalistice a sepsal i dobře hodnocené paměti. Podobnou dobu nakonec za mřížemi strávil i Biggs, který byl z humanitárních důvodů propuštěn v létě 2009.
Loupež, díky níž se Biggs stal jedním z nejznámějších zločinců světa, byla ve své podstatě prostá. Patnáctičlenný gang přehodil signály na železniční trati a na vybraném místě zastavil poštovní vlak. Lupiči bez použití zbraní ukradli 120 pytlů s penězi a rozdělili si rekordních 2,6 milionu liber. Tato částka se rovná dnešním nejméně 40 milionům liber (přes 1,2 miliardy korun). Zcela bez násilí se ale akce neobešla, jeden z lupičů uhodil strojvedoucího vlaku Jacka Millse obuškem do hlavy.
Lítost nad zraněným strojvedoucím
Mills nesl po zranění hlavy trvalé následky na zdraví a zemřel o sedm let později. A železničářův osud byl jedinou věcí, které Ronnie Biggs otevřeně litoval. „Politováníhodné je, že byl zraněn strojvedoucí vlaku,“ uvedl před půl rokem Biggs, podle kterého ale trpěli i členové rodin „na obou stranách trati“. „Zaplatili za naše společné zapojení do té loupeže. Pokud jde o mou rodinu, zaplatili velmi těžce. A tyhle lidi lituju,“ dodal.
Lup si totiž na svobodě on i další užívali velmi krátce, už pět dní po přepadení vlaku policie objevila opuštěnou farmu, kde se gang skrýval, a následovalo zatýkání. Ačkoliv loupež provedli lupiči v maskách a s rukavicemi, v jejich úkrytu nebyla o otisky prstů nouze. Nalezeny byly mimo jiné na deskové hře Monopoly, která pachatelům sloužila k ukrácení dlouhé chvíle, a při níž namísto dětských hracích peněz furiantsky používali skutečné bankovky z lupu.
Protože většina pachatelů měla za sebou kriminální minulost, nebyl problém dohledat jejich jména podle otisků v policejních registrech. Soud začal v lednu 1964. Ačkoliv část veřejnosti propadla romantické iluzi o novodobých Robinech Hoodech, soudce neprojevil pochopení a vynesl rozsudky vězení v celkové délce 300 let. Nikdy se ale nepodařilo najít většinu lupu, který tvořily použité bankovky nižších hodnot. Poště se vrátilo jen 400 tisíc liber.
