Třebaže je jev asexuality málo známý a ve vědeckých kruzích málo studovaný, vyvolává zájem a zvědavost mnohých, píše italský týdeník L´Espresso. Podle definice italské sekce fóra AVEN (Asexual Visibility and Education Network), jež se zrodilo v roce 2001 ve Spojených státech a má přes 70 tisíc registrovaných členů, je asexuál osoba, která nemá zájem o sex a sex ji nepřitahuje. Ve skutečnosti to neznamená, že asexuálové nepociťují sexuální touhu, ale přistupují k jejímu ukojení prostřednictvím různých forem, přičemž nedávají přednost sexuálnímu vztahu.
Komplikace vztahů
I mezi asexuály, stejně jako mezi osobami "sexuálními", je velká rozmanitost: každá osoba experimentuje ve vztazích jinak a jinak chápe přitažlivost a sexuální touhu. Někteří například vnímají vzrušení, ale netouží sdílet ho v páru, jiní ho vůbec neprožívají.
Asexuální muž či žena, žijící ve většinové "sexuální" společnosti, se často ocitají ve velmi obtížných situacích, buď proto, že musejí vysvětlovat svůj naprostý nezájem o sexuální vztahy, anebo ještě častěji proto, že je pro ně velmi nesnadné nalézt partnera se stejnou orientací. Mohou se ocitnout ve velmi složitých situacích: chybějící zájem o sex může totiž být u neasexuálního partnera zdrojem nespokojenosti a může komplikovat dlouhodobý vztah. V některých případech je možné, že se asexuál rozhodne mít jenom občasné sexuální vztahy s partnerem, aby ho neztratil, a že mu dá souhlas k tomu, aby udržoval sexuální vztahy s jinými osobami.
Asexualita není prožívána jako problém, který je třeba řešit, a nevyplývá z příslušnosti k nějakému náboženství, jež je vůči sexu nepřátelské. Naopak je prožívána jako základní součást vlastní bytosti, jako jiný způsob, jak cítit a jak žít ve světě. Stejně jako u heterosexuality, homosexuality a bisexuality nejde o volbu, nýbrž o stav, o sexuální orientaci. Taková predispozice nijak nenarušuje další typické prvky partnerského vztahu, jako je objetí či mazlení, touha sdílet společně různé činnosti a vzájemná důvěra.
Láska není sex
Přestože je tento jev stále častější, výzkumů na toto téma je zatím dost málo. Nedávná studie vědeckého časopisu Archives of Sexual Behavior se zabývala srovnáváním sexuálního vzrušení u vzorku 38 žen, z nichž deset bylo heterosexuálních, deset bisexuálních, jedenáct homosexuálních a sedm asexuálních, ve věku od 19 do 55 let. Výsledky neukázaly výrazné rozdíly mezi těmito skupinami, jen asexuální ženy vykazovaly nižší úroveň pozitivních emocí, sexuální přitažlivosti a vzrušení. Výsledky zjevně ukazují, že asexuální ženy jsou stejně jako jiné s to fyziologické sexuální reakce a že tento stav nemůže být označován za formu sexuální dysfunkce.
Asexualitu je tedy třeba odlišovat od poruch, jako je sexuální averze a hypoaktivní sexuální touha. Asexualita neznamená negativní chování ve vztahu k sexualitě, je to spíše jistá lhostejnost vůči sexuálnímu aktu.
Skutečnost, že asexuálové pocítili potřebu spojit se a vytvořit společnou laickou sílu ve světě, kde se stále více prosazuje erotika, ukazuje, že se mnozí z nich cítí dezorientováni a nešťastní.
„Myslím si, že sex a láska mají jen málo společného. Sex lidé provozují jen proto, že nedokážou ovládnout své pudy a nechávají se jimi vláčet,“ soudí třicetiletý Marco.
„Pro většinu lidí platí, že láska rovná se sex, a vnucují to ostatním, přestože je jasné, že to to tak docela není. Dnes se ovšem láska bez sexu považuje za cosi velmi podivného, co by se mělo léčit, zatímco sex bez lásky je považován za normální,“ uvádí třiadvacetiletá Maddalena.
„Našel jsem si po dlouhodobém úsilí konečně stejně založeného přítele. Místo sexu si s ním radši povídám, sdílím příjemné zážitky, třeba při sportu nebo na koncertě," říká pětadvacetiletý Giovanni.
Jinou zkušenost má dvaatřicetiletá Maria: „Po pěti letech manželství jsem se rozvedla. Partner mi vytýkal, že ho už nemiluji, a byl přesvědčen, že mu neustále zahýbám. Zůstala jsem sama se čtyřletou dcerkou.“
