Začíná slovy „rascvětali jabloni i gruši“, tedy rozkvetly jabloně i hrušně, a je jednou z nejslavnějších ruských písní. Na popularitě příběhu o dívce tesknící po svém milém, který byl odvelen do války, neubraly žádné politické otřesy uplynulého století. Ruská píseň Kaťuša podporovala morálku sovětských vojáků během druhé světové války, zpívali si ji i obyčejní lidé a postupně se proslavila po celém světě.
Premiéra před 75 lety
Autory slavné písně jsou básník Michail Isakovskij a hudební skladatel Matvej Blantěr. Kaťušu, což je zdrobnělina ruského dívčího jména Jekatěrina (česky Kateřina), zazpívala poprvé zpěvačka Valentina Batiščevská za doprovodu orchestru Viktora Knuševického. Stalo se tak v Moskvě před 75 lety, 28. listopadu 1938. A píseň měla okamžitý úspěch. Začali ji šířit jak profesionální sólisté a pěvecké sbory, tak vojenské soubory, ale i amatéři.
Za druhé světové války ji proslavila zpěvačka Lidija Ruslanovová, která ji zpívala vojákům na frontě. Sláva písně byla taková, že vojáci po ní pojmenovali slavné raketomety, Němci přezdívané „Stalinovy varhany“.
V češtině, ale také finsky či hebrejsky
Věhlas Kaťuši už dávno překročil hranice své vlasti a oblibu si získala i v Česku. Avšak kromě originální či „oficiální“ české verze sklízela úspěch také parodie o dívce Nině, která chtěla podojit býka.
Své verze má píseň například také ve finštině, hebrejštině nebo italštině. Ve vesnici Vschody, která leží nedaleko rodiště Isakovského, stojí dokonce její muzeum, jehož úkolem je šířit popularitu Kaťuši v Rusku i v zahraničí.
Rád ji zpívá i Karel Got
Na oblibě píseň neztratila ani po rozpadu Sovětského svazu, o čemž svědčí i koncerty legendárního ruského armádního souboru Alexandrovci, v jehož podání Kaťuša stále zvedá ze sedadel nadšené posluchače po celém světě. Kaťušu si občas „střihne“ i legenda české populární hudby Karel Gott, který si ji mnohokrát zazpíval s Alexandrovci.
Popularita Kaťuši je srovnatelná snad jen s další ruskou legendou – písní Kalinka, kterou napsal skladatel a literát Ivan Larionov už v roce 1890. I ona byla léta považovaná za lidovou tvorbu a také ona je základem repertoáru slavných Alexandrovců.
A zajímavost na závěr. Podle tvrzení některých kritiků není Kaťuša originálním dílem skladatele Blantěra, protože podobnou melodii údajně složil Igor Stravinskij do své opery Mavra.
