Patřím k těm lidem, kteří nedokáží sedět na jednom místě. K těm, kteří rádi poznávají vše krásné a nové. K těm, kteří rádi pomáhají druhým či pro ně vymýšlí nejrůznější zajímavé akce. K těm, kteří rádi soutěží, i když nečekají na výhru. A za toto jsem asi byla tentokrát odměněna. Jiné vysvětlení nevidím.
Když se koncem května dočítám o tom, že se v našem kraji začíná rozvíjet projekt Senior slevenka, neváhám. Nabízím pomoc v našem městě. Ta je přijata. Spolu s několika dalšími ochotnými lidmi začínáme v klubovně seniorů tyto slevenky propagovat, prodávat, podávat o nich nejrůznější informace. Také hledám poskytovatele slev, což se mi i podaří. “Senior slevenka“ nabízí každý měsíc pro své majitele nejrůznější soutěže. Těch se zúčastňuji - procvičuji si své vědomosti či se dozvídám nové informace. V jedné soutěži „vyhrávám“! 1. cenou je jednodenní zájezd do Rakouska. Na programu jsou památky Vídně a Schönbrunn. Kdo by zaváhal? Cenu s obrovskou radostí přijímám.
Ale není mi dobře. Celý týden ležím, potím se, smrkám, kašlu, kýchám. To asi nezvládnu. Škoda, tolik se těším. Původně chci s sebou vzít manžela. Ten si však momentálně na tak náročný zájezd netroufá. Takže přemýšlím, koho s sebou vzít. Ten, kdo má obrovský zájem, tento den nemůže, jiný nechce. Nakonec mi jedna kamarádka sděluje, že pojede. A ráda. Rozhodnuto. S dostatkem kapesníků a kapek vyjíždíme z Bohumína po 5. hodině ranní. Přicházíme k místu odjezdu, chvíli čekáme, autobus přijíždí, nasedáme a náš výlet začíná. Počasí má být krásné, tak co nám chybí ke štěstí.
Cestou se počasí kazí, místy je obrovská mlha, místy snad dokonce prší. Jsme z toho smutní. Po čtyřech hodinách zastavujeme ve Vídni. Náhle, jako bychom dostali odměnu. Vylézá sluníčko, které nejenom, že svítí, ale také hřeje. Průvodkyně nám vysvětluje, kde je co zajímavého. Kdo chce, jde po vlastní ose, někteří se od průvodkyně nevzdalují. Koukáme na krásné stavby, dozvídáme se, kde je dobrá káva či zákusek, kde stojí ta či jiná památka. Máme štěstí. Rakušané slaví státní svátek ( 26.10.1955 byla podepsaná Státní smlouva a Rakousko získalo po válce nezávislost pod podmínkou neutrality) a většina památek má tento den volné vstupy.
Přicházíme na náměstí Heldenplatz. Zde právě probíhá slavnostní vojenská přehlídka a přísaha vojáků. Ač se jedná o neutrální stát, přesto mají armádu. Vojáků je zde opravdu spousta. Přísahy se má zúčastnit i prezident. Toho bohužel přes obrovský počet návštěvníků nemáme možnost vidět. Dereme se množstvím lidí dále. Docházíme k budově Parlamentu. Rádi bychom se podívali dovnitř. Dlouhá řada lidí stojící před námi nás od toho trochu odrazuje.To nemůžeme stihnou. Lidí před námi je nejmíň tisíc. A to jen slabým odhadem. To bude trvat celou věčnost, času moc nemáme. Jak se ale pleteme! Po asi 15 minutách jsme v budově. Velmi dobrá organizace. Před vstupem koukáme na fontánu a sousoší, znázorňující bohyni moudrosti. Pomalými kroky se procházíme vznešenou budovou, stojící ve středu města.
Máme možnost nahlédnout všude. Hned u vstupu vidíme Sloupovou halu, která mi připomíná turecké památky. Vcházíme do dalších místností. Dolní komora, kde zasedá Národní rada Rakouska, Horní komora, kde se schází Spolková rada země. Vcházíme i do kanceláře prezidenta. Ta je letos otevřená pro běžné návštěvníky už po osmé. Prezident měl návštěvníky také osobně vítat.My toto štěstí nemáme. Nevadí. Zážitků máme spoustu.A také fotografií,protože právě v tento den bylo povoleno i fotografování. Další kroky nás vedou do parku, kde se kocháme pohledem na krásně rozkvetlé růže,na úžasné sochy, zajímavě řešené trávní plochy.…
Chvíli odpočíváme, pomalu odcházíme k autobusu a jedeme dál. Do Schönbrunnu. Toto je barokní zámek ve Vídni. Honosná stavba. Od 2.poloviny 18. století do roku 1918 byl letní rezidencí rakouských císařů. Kupuji si za 11,5 eura vstupenku a jdu si zámek prohlédnout. Dostávám přístroj, který mi česky poví vše potřebné. Je to velmi praktické. Člověk se může na některém zajímavém místě zdržet déle, není závislý na rychlosti průvodce. Přicházím do 3. místnosti a přístroj mě zrazuje. Jsem bezradná. V blízkosti žádní Češi a i když němčinu trošičku ještě ovládám, netroufám si. Nepoznám, kdo by mi rozumněl. Vracím se zpět. Vysvětluji svůj problém a s velkou omluvou dostávám nový přístroj. Vše je v naprostém pořádku. Jsem spokojená a nadšená. Zámek má 1440 místností a 200 kuchyní. Jeho celková prohlídka by mi zabrala asi celý den. Vydávám se nejkratší trasou, která trvá asi 45 minut.
Opouštím budovu a pokračuji s kamarádkou dál.V okolí zámku jsou krásné zahradní prostory, kterými se dostáváme až ke Glorietě. Z tohoto místa je překrásný pohled na Vídeň. Ale ruku na srdce - s pohledem na naši sto věžatou matičku se tento pohled srovnat nedá! Glorieta byla postavena roku 1775 a připomíná vítězství Rakouska v bitvě u Kolína.
Čas určený k pobytu ve Vídni pomalu končí. Je čas odjezdu. Cesta domů trvá neskutečně dlouho. Samotný výjezd z Vídně nemá konce. Do Ostravy přijíždíme značně pozdě. Pryč jsou poslední spoje, nejbližší vlak odjíždí „díky" posunu času až za 3 hodiny. Celodenní krásný zážitek se nám trochu kazí. No,díky ochotnému člověku, který neváhá a nezištně dojíždí pro nás, aby nás dovezl v pořádku domů, vše končí k naší spokojenosti. Máme spoustu zážitků a vzpomínek, které nám nikdo nevezme.
