Nosíte brýle? S takovou otázkou se setkáte téměř všude. Když už je na nose máte, napadlo Vás někdy, odkdy vlastně se na ten nos dostaly? Nemyslím pochopitelně nos Váš. Ale vůbec, kterýkoliv nos.
Nosím brýle už drahnou dobu, a to i teď po operaci šedého zákalu. Ta otázka mě napadla jednou večer, když jsem si po "škole" četla sylab. Byli jsme v labině u mikroskopů. Okuláry na tomto chytrém přístroji a brýle, jde to k sobě. Tak si něco přečtěte, samozřejmě, pokud máte náladu a chuť.
První písemná zmínka o potřebě korekce zhoršujícího se zraku pochází z období kolem roku 100 před naším letopočtem. Nacházíme ji v listě napsaném významným Římanem, který v něm vyjadřuje svou frustraci a beznaděj nad svým věkem a problémy z toho plynoucími. Za svůj nejvážnější problém považuje zhoršující se zrak. Ten se mu zhoršil natolik, že se musel úplně spoléhat na své otroky, což bylo pro muže jeho postavení naprosto nepřijatelné.
První důkaz o použití korekční pomůcky však pochází až z let kolem roku 4 před naším letopočtem. Jednalo se o kouli naplněnou vodou, která poskytovala zvětšení a pomocí ní Seneca – římský tragéd, přečetl všechny knihy, které se v tom období nacházely v Římě. Dalším významným Římanem, který používal korekční pomůcku, byl císař Nero. Ten si při sledování gladiátorských zápasů dával před oko smaragd, jehož zelená barva filtrovala sluneční záření a poskytovala mu tak ochranu před poškozením zraku slunečním zářením. V jeho případě však nešlo o korekční pomůcku v pravém slova smyslu, ale spíš o předchůdce dnešních slunečních brýlí.
Kolem roku 1000 n.l. byly vynalezeny brýle. K tomu tvaru, jak je známe dnes, měly ale hodně daleko - také se jim ještě neříkalo brýle, ale "čtecí kámen". Byla to totiž spíše skleněná koule, která se přikládala na text. Dnes je známe převážně pod pojmem lupy a jsou pokládané za první zvětšovací pomůcku.
Poprvé bylo minerální ploché sklo úspěšně vyrobeno již ve 12. století. Například kostelní okna se skládala z malých kousků barevného skla, které držely pohromadě s použitím olova. Mistry umění výroby naprosto čirého skla však byli v té době pouze Benátčané.
V Německu se tou dobou používal polodrahokam beryl ke zvětšování písma při čtení. Zvětšovací efekt těchto vodově bílých broušených krystalů byl využíván položením přímo na příslušný čtený text.
Minerální sklo bylo k výrobě čoček poprvé použito kolem roku 1250. Dnes se vyrábějí čočky buď minerální nebo z plastových materiálů.
Brýle v našem pojetí, které bylo možno nosit na nose, vytvořil Ital Salvino D ´Armate (1284). Je to pozoruhodně pozdě, protože nejstarší čočka byla nalezena v ruinách asyrského města Ninive, které zaniklo kolem roku 610 př.n.l. Měla skoro 4 centimetry v průměru a nebyla ze skla, ale z leštěného minerálu.
A "bifokály"?
V roce 1780 vynalezl Benjamin Franclin první bifokální čočky. Jak se sám vyjádřil, k tomuto objevu ho přiměla vlastní lenivost. Zde můžeme jen konstatovat, že tato lidská vlastnost byla u mnoha jiných vynálezů. V průběhu cestování vlakem často psal nebo četl a taky obdivoval z okna okolní krajinu. To ho však neustále nutilo měnit brýle na dálku a na čtení. Jednoho dne ho napadlo, že kdyby přepůlil čočky na dálku a na blízko a zasadil je do očnic, získal by brýle, které by mohl používat na čtení i na dívání se na dálku. A tak vznikly první bifokální brýle. V roce 1825 vynalezl Angličan Sir George Airy první astigmatické brýle. O rok později pak John Hawkins sestrojil trifokální čočky.
Výroba brýlí a brýlových čoček prošla dlouhým vývojem, který neustále pokračuje a světoví producenti přicházejí každoročně s novými a dokonalejšími typy brýlových čoček, které se liší od svých předchůdců lepšími optickými i estetickými vlastnostmi.
Mám již asi třetí bifokální brýle a nevyměnila bych je za nic na světě. Je ovšem pravdou, že někteří lidé je nosit nemohou. Moje spolužačka ze školy neustále přeměňuje brýle, mi to sice leze na nervy, když děláme testy, ale ona je prostě "nesnese". Když jsem ještě pracovala v TV, tak mi také dělalo problémy neustále měnit brýle. Tak jsem sáhla po těch bifokálech. Ale když mi je v optice udělali, což trvalo asi 14 dnů, protože po pečlivém změření a okřížkování skel, vlastně to nejsou skla, ale umělá hmota, posílají brylky do Německa, kde se čočky brousí na požadovanou tloušťku - tedy dioptrie. Zhruba před 50 lety byl vyvinut plast CR 39 (Columbia Resin), první materiál pro výrobu organických brýlových čoček. Ze začátku jsem měla 6 dioptrií, teď po operaci mám již jen asi 1,5. Takže, když mi je optik dával, tak mi radil: svoje "staré brýle" uschovejte tak, abyste je nenašla, protože není jednoduché naučit se chodit s bifokály. A měl pravdu. 14 dnů jsem chodila kolem zdí domů, neuměla pořádně nastoupit do tramvaje, ze schodů jsem šla jako patřičně opilá. Do boku nevidíte, musíte otočit celou hlavu. Když to všechno s úspěchem překonáte - zvyknete si tak, že bifokály nevyměníte za nic, i když jedno to "sklo" stojí od 2500 Kč výše. Záleží na tom, zda chcete UV filtr a další vylepšení. Není to levná záležitost ty "brylky".