Mnohá tu o něm slova padla,
už dávno vrásky nepočítám,
když kouknu ráno do zrcadla,
občas jen vzpomínky vybledlé sčítám...
Nezabývám se těla stářím,
o duši pečuji
a uvnitř stále zářím,
protože miluji...
- modré nebe nad hlavou
a pod nohama Zem,
je pro ně dobrou "podlahou",
já na ní ráda jsem,
- písek, kameny i skály,
které tu dávno přede mnou
ve slunci, větru, dešti i mrazu stály,
- květiny, keře, stromy,
jsme přece jako ony
plné života i pozvolného umírání,
to jenom naše mysl nám brání
pochopit,
že smrt znamená pouze vystoupit,
vystoupit ze zvířecího či lidského těla,
na "onom světě" si ujasnit,
co všechno jsme tu natropili,
a pak se v jiném těle znovu narodit,
abychom moudřeji a lépe žili...
Nikdo mi věřit nemusí,
sám každý pozná,
až to zakusí...
