Tyto útoky znamenaly začátek konfliktu, který od té doby vyvolává nestabilitu v celém regionu. Zahynuly tisíce lidí a mnoho dalších uprchlo do bezpečnějších oblastí.
Upřímně řečeno jsme o nazrávajícím konfliktu nic netušili. Bylo nám sice trochu divné, že nás při procházkách po pláži Murrebue u našeho ubytování v Ulula Lodge doprovázela ozbrojená policistka, přičítali jsme to však přátelskému chování místních lidí v této málo navštěvované části Mozambiku. V Ulula Lodge kromě nás nikdo nebyl. Majitel byl Francouz, personál místní portugalsky mluvící Mozambičané. Manžel jim dobře rozuměl, protože portugalština není jejich mateřským jazykem, takže jejich výslovnost je zřetelnější než u Portugalců, kteří mnohé hlásky polykají. Večeře byly kombinací francouzské a místní kuchyně. Mozambická kuchyně obsahuje africké, portugalské a arabské prvky. Typickým pokrmem je matapa, která se připravuje z listů manioku, arašídů a kokosu. Mozambik je také proslulý grilovanými krevetami s piri-piri. Tato pálivá omáčka se vyrábí především z červených chilli papriček. Kromě toho piri-piri obsahuje obvykle také česnek, citron, olivový olej, ocet a koření. Rybám a masu dodává ohnivou a intenzivní chuť. V Mozambiku je jednou z charakteristických chutí místní kuchyně. Já pálivá jídla ráda nemám, takže jsem si je vždy vyžádala pouze jemně kořeněná.
Na letišti v Pembě na nás čekal francouzský majitel našeho ubytování. Ulula Lodge je bezpochyby idylické místo. Přivítaly nás vysoké palmy rostoucí na písčité půdě, která byla vlastně pokračováním nádherné bělostné pláže. Žhavé africké slunce. Tropické květy ve vysušené půdě i na kvetoucích keřích. Ráj, který jsme měli sami pro sebe, včetně početného personálu z okolních vesnic. V dálce byly vidět mangrové porosty. Bydleli jsme v bungalovu na vysokých pilotech.
Nad postelí síť proti komárům. Mozambik je bezpochyby oblast, kde se vyskytuje malárie.
Manžel trpěl ukrutnými bolestmi páteře, které statečně překonával, ovšem stoupání po vratkých schůdkách mu nedělalo příliš dobře. Bolest vystřelovala do nohou, které rovněž brněly. Od té doby absolvoval řadu rehabilitací, denně cvičí a dnes o páteři téměř neví.
Od bungalovu do hlavní budovy s restaurací vedla upravená písečná stezka. V korunách palem poletovali barevní práci.
Mozambik má zhruba 32 milionů obyvatel a rozlohu přibližně 801 000 kilometrů čtverečních, což z něj činí jednu z největších zemí jižní Afriky. Žije v něm mnoho různých etnických skupin. Ačkoli je v Mozambiku úředním jazykem portugalština, mluví se zde více než 40 místními jazyky. Na jihu žijí Tsonga a v centrálních provinciích Chon, Chuab, Senás a Ndau. Na severu země převažují Makua, kteří jsou vůbec nejpočetnější etnickou skupinou v Mozambiku. V „naší“ provincii Cabo Delgado vyznávají Makua většinou sunitský islám, což je důsledek arabského a svahilského vlivu na pobřeží Indického oceánu. Naproti tomu Makonde, kteří v této provincii žijí především na náhorní plošině Mueda, jsou většinou křesťané, což je zase důsledek působení portugalských křesťanských misionářů v koloniálním období. Mozambik byl sice kolonizován Portugalskem, ovšem v jeho kuchyni, hudbě a architektuře se projevují i arabské a indické vlivy. Původní Afričané patří k bantuským kmenům. Mozambik je známý svými úchvatnými plážemi a nádhernými ostrovy. Oblíbenými destinacemi jsou souostroví Bazaruto a ostrovy Quirimbas, které jsou známé svými korálovými útesy a křišťálově čistou vodou. Národní park Gorongosa je jedním z biologicky nejrozmanitějších ekosystémů na světě s působivou rozmanitostí divokých zvířat, včetně lvů, slonů a hrochů.
Provincie Cabo Delgado je bohatá na zemní plyn a nerosty, jako jsou rubíny a grafit. Těžba těchto zdrojů přilákala mezinárodní investice. Francouzská společnost TotalEnergies provádí v Cabo Delgado činnosti spojené s průzkumem zemního plynu. Projekt produkce zkapalněného plynu v Mozambiku, který realizovala společnost TotalEnergies, byl však v roce 2021 v důsledku teroristických útoků pozastaven.
Při našem prvním seznámením s okolím našeho ubytování nás doprovázel zaměstnanec Ulula Lodge. Dnes chápeme, proč nás francouzský majitel nepustil na průzkum pusté krajiny podél moře samotné. Krabi prchající před námi do mořského příboje.
Vyprahlá krajina s několika málo baobaby.
Pobřeží lemovaly vyplavené kmeny stromů.
Moře hrálo různými odstíny modré barvy. Zcela prázdné pláže čekající na turisty, kterých je zde ale poskrovnu.
To všechno vidíme cestou k zeleným mangrovům. Mangrovy jsou tropický pobřežní ekosystém charakterizovaný stromy a keři, které rostou v přechodových oblastech mezi pevninou a mořem, jako jsou ústí řek, říční delty a pobřežní laguny. Mangrovníky jsou speciálně přizpůsobeny životu ve slaném nebo brakickém vodním prostředí a mají kořeny, které pomáhají stabilizovat půdu a snižovat erozi. Tyto ekosystémy jsou nesmírně důležité, protože poskytují životní prostředí mnoha druhům ryb, korýšů a ptáků. Kromě toho mangrovové porosty fungují jako přirozené bariéry proti bouřím, pomáhají zachycovat oxid uhličitý a poskytují místním obyvatelům zdroje, jako jsou ryby a dřevo.
Viděli jsme to na vlastní oči při rozsáhlém odlivu, kdy mělká voda ustoupila přibližně kilometr do moře. Během tohoto odlivu jsme se suchou nohou vypravili hluboko do moře a pozorovali místní vesničany, kteří sbírali různé mořské živočichy, jako například slávky jedlé, ústřice, korýše a malé ryby, které zůstaly uvězněny v odlivových tůních. Pohled zpět na pobřeží byl úchvatný.
Bonomade Machude Omar byl vůdcem teroristické organizace Islámský stát v Mozambiku. Narodil se v roce 1988 ve vesnici Ncumbi v provincii Cabo Delgado. V útlém věku přišel o otce a v pěti letech se s matkou, která se znovu provdala, přestěhoval do města Mocímboa da Praia. S islámem ho seznámil jeho nevlastní otec. Omar posléze absolvoval studium na islámské internátní škole, kterou dokončil kolem roku 2009. O mnoho let později jsme doma na portugalské televizi RTP viděli pořad, kde jsme pochopili, co se v severním Mozambiku vlastně dělo. V islámské škole se z nevinného jinocha stal krutý zabiják, který vedl své negramotné nohsledy do boje proti porušování principů islámu. Ve zmíněném pořadu vystupovali lidé z jeho rodné vesnice, kteří ho znali jako dítě a nechápali proměnu mlčenlivého chlapce ve vůdce teroristů spalujících domy těch, koho nepovažovali za dostatečně pravověrné muslimy. Omar se podílel na řadě násilných útoků v provincii Cabo Delgado, včetně obsazení města Mocímboa da Praia v roce 2020. Vedl také útok na hotel Amarula ve městě Palma v roce 2022, který si vyžádal desítky mrtvých. V roce 2023 byl zabit při akci mozambických ozbrojených sil.
Najali jsme si taxíka a vyrazili na prohlídku hlavního města provincie Cabo Delgado. Pemba se nachází ve stejnojmenné zátoce, která je jedním z největších přírodních zálivů na světě. Zátoka Pemba je lemována pláží, v dálce byl vidět jakýsi hotel.
Rybářské lodě zde však nebyly zdaleka tak pěkně vymalované jako jinde v Africe.
Město bylo založeno v roce 1904 Portugalci a původně se nazývalo Porto Amélia na počest portugalské královny Amélie. Po získání nezávislosti Mozambiku v roce 1975 bylo přejmenováno na dnešní název Pemba. Jako všude v Mozambiku zde jako veřejná doprava slouží často přeplněné mikrobusy „chapas“. Budovy provinčních úřadů a místní přístav nevypadaly špatně.
Chudinské čtvrti však svědčily o tom, že severní Mozambik patří k nejchudším oblastem Afriky. Kolem chýší se vršily hromady odpadků, které nikdo neodvážel. Smrduté louže vody jsou bezpochyby semeništěm nejrůznějších nemocí.
Nedaleko se tyčila docela udržovaná mešita.
Překvapilo nás fotbalové hřiště.
V malém obchodě s místními artefakty jsme si koupili řezbářské práce místních umělců.
Na jih od Pemby leží menší město Mecúfi. Je omýváno Indickým oceánem a nabízí krásné pobřežní scenérie.
Na pláži jsme pozorovali hrající si děti a místní rybáře. Nenamítali nic proti našemu fotografování, ale ani s námi nekomunikovali.
V budovách bývalé portugalské koloniální správy dnes sídlí mozambické úřady. Na údržbu nejsou peníze, takže tyto objekty v tropickém podnebí pomalu, ale jistě chátrají.
Oblast kolem Mecúfi byla poprvé kolonizována společností Niassa v roce 1904 a později přešla v roce 1931 pod přímou správu portugalské vlády. Mecúfi je ve srovnání s jinými místy postiženými povstáním islamistů v Cabo Delgado relativně bezpečné, i když v roce 2022 byl i zde zaznamenán teroristický útok. Na cestách v Africe je nezbytné si občas dopřát trochu luxusu, už jenom kvůli kvalitním toaletám a hygienicky připravovanému jídlu. Využili jsme proto možnosti naobvědvat se v hotelovém komplexu Diamonds Beach Resort.
Tradiční africký trh a místní kolorit jsme zažili v městečku Miéze ležícím na jihozápad od Pemby ve vnitrozemí. Vystavená zelenina a ovoce byly překvapivě čisté. Na trhu se prodávalo všechno možné, průmyslové výrobky většinou čínského původu, jako všude v Africe.
Na nákladních autech se mačkali zemědělští dělníci, kteří byli sváženi z okolních polí.
Na jih od Miéze jsme navštívili typickou zemědělskou vesnici. V Mozambiku jsou podobné usedlosti označovány jako „machamba“. Obvykle se jedná o malou farmu, kde obdělávaná pole slouží k obživě místních rodin. Místní obyvatelé tam pěstují maniok, kukuřici, fazole a další typické produkty tohoto regionu. Vesničané v této části Mozambiku pro stavbu svých obydlí stále používají tradiční materiály. Jakmile však Afričané mají alespoň trochu peněz, staví si domky z průmyslově vyráběných materiálů, jako jsou například střechy z vlnitého plechu. To, co my považujeme za exotiku, je ve skutečnosti znakem bídy.
Vývoj situace v severním Mozambiku sledujeme i nadále, situace je tam však stále neklidná a nestabilní, přestože se mozambická vláda a armáda snaží o vymýcení radikálního islamismu. Jak je zřejmé z fotografií v tomto článku, tato oblast má velké předpoklady k rozvoji cestovního ruchu. Místním obyvatelům z etnických skupin Makua a Makonde přejeme, aby po utichnutí zbraní žili v klidu a míru.
