Jak se máte?
Bude častější odpověď, že špatně? Nebo naopak více lidí řekne, že dobře? Záleží na tom, v jakém prostředí se člověk bude vyptávat, v jaké oblasti žije, v jakém oboru pracuje. Ale z několika průzkumů, které v poslední době na toto téma proběhly, se dá vyčíst, že bručounů je méně než optimistů. A pokud bychom tuto otázku položili ve společnosti lidí vyššího věku, rozhodně častěji bude znít odpověď – mám se dobře.
Mnozí dokonce řeknou: mám se v penzi lépe, než kdy dříve.
Podle výzkumu Psychologického ústavu Akademie věd ČR, který probíhal ve spolupráci s agenturou Median koncem loňského roku, se více než 36 procent lidí kloní k mírnému optimismu. Odhadovali, že letošní rok bude lepší než minulý. Víc než třiatřicet si myslelo, že bude stejný. Naopak pesimismus vyjadřovalo třicet procent lidí.
„My Češi se často mračíme a ve společnosti se občas vznáší blbá nálada. Ale náš průzkum ukazuje, že občané České republiky mají spíše sklon k optimismu. Naši respondenti se nejčastěji hodnotili jako mírní optimisté, i když v očekávání roku 2025 byli rezervovanější,“ uvedla hlavní autorka průzkumu Martina Klicperová.
Když lidé měli uvést, co je typická česká povaha, zmiňovali věčnou nespokojenost, zálibu stěžovat si na všechno a na všechny. Za pozitivní vlastnosti Čechů naopak označovali smysl pro humor, optimismus, vynalézavost.
Když přijde řeč na plány do budoucna a mluvíme s lidmi středního či vyššího věku, zpravidla zazní, že se těší do penze. Myslí si, že v ní bude jejich život lepší.
Čtyřicet tři procent Čechů očekává, že jejich život v důchodu bude lepší než je ten současný, padesát osm procent se do penze přímo těší. A ti, kteří v ní jsou, jejich optimistické názory podporují – šedesát procent penzistů uvádí, že si život užívá.
Tato zajímavá čísla vyplynula z průzkumu NN životní pojišťovny.
„Pro mě to jsou úžasné výsledky, protože zpravidla je česká společnost označována za pesimistickou,“ uvedl produktový ředitel pojišťovny Michal Korejs.
Jedná se o zajímavý jev, dříve byly s výrazem důchodce spojovány spíše negativní jevy – nuda, osamělost, nedostatek peněz, ztráta respektu, pocit zbytečnosti. Nyní se naopak v souvislosti s lidmi vyššího věku často zní slovní spojení – užíváme si život.
Drtivá většina seniorů nyní na výše zmíněnou otázku jak se máte, odpovídá, že spíše dobře nebo velmi dobře. Což ale může být zavádějící a vytvářet falešný obraz o stavu společnosti.
„To, že někoho spojuje věk, neznamená, že ho spojuje povaha, životní příběh, přístup k životu. Nedovolila bych si generalizovat. To, jaké má člověk stáří, hodně souvisí s jeho mentálním nastavením, s tím, jestli je pozitivní nebo ne,“ míní Simona Bagarová, zakladatelka organizace Mila, která se zabývá problematikou sociálních služeb a pomáhá seniorům.
Podobná slova při vyhodnocování anket a průzkumů zní často a je důležité si jich všímat. Nejhorší totiž je podléhat dojmu, že všichni lidé jsou takzvaně stejní. A navíc, i když se třeba někdo v průzkumu označí za optimistu, mohou ho třeba zanedlouho potkat těžké životní situace, v nichž o optimismus přijde. Nebo naopak se někdo může považovat za pesimistu, ale ve skutečnosti je silný, schopný překonávat překážky a nenechá se jen tak něčím zlomit. Na rozdíl od někoho, kdo všem říká, že svět je krásný, nazývá kdekoho sluníčkem a tváří se jako nejšťastnější bytost na světě, zatímco se pak doma tajně sám utápí v depresích nebo tráví večery s lahví vína.
Celé rozdělování společnosti na pesimisty a optimisty je tak trochu ošemetné. Každý si totiž pod pojmem optimismus a pesimismus představuje něco jiného.
Nicméně se většina lidí shoduje, že pokud je někdo schopen hledět do budoucnosti s nadějí, že se nic extra zlého nestane, žije se mu lépe než tomu, kdo jen bručí, mručí a skučí.
Takže každou zprávu o průzkumech či anketách, z nichž my Češi jako bručouni nevycházíme, je dobré si přečíst. Dodá totiž optimismus, ať už si pod tím slovem každý představujeme cokoli. Dodá ho i těm, kteří navenek tvrdí, že optimistou může být jen naprostý idiot a nikdy by nepřiznali, že i oni naději a radost k životu potřebují.
