Je 9.3.25, druhá březnová neděle, venku to vypadá moc hezky. Slunce svítí, jaro už se pomalu, ale jistě, začíná ujímat své vlády. Byl by hřích zůstat doma a nevychutnat si tu parádu venku. Trochu to sice kazil jemný mlžný opar, ale to ničemu nevadilo. Chvíli jsme se rozmýšleli kam vyrazit, výlety s námi vždycky podnikali naši pejsci, bohužel už jsou v psím nebi. Po chvíli váhání jsme zvolili naše nejoblíbenější a nejnavštěvovanější Jezero Milada, není to daleko a slunce k tomu přímo vybízelo. Samozřejmě, že jsme věděli, že stejný nápad bude mít spousta dalších lidí. To ale nevadí, prostroru je tam spousta, a tak jsme nasedli do auta a vyrazili.
V pohodě jsme dorazili na parkoviště na kopci. Jak jsme správně předpokládali, lidmi se to docela hemžilo. Slunce krásně svítilo, na vodě byla hejna kačen, labutě byly schované na druhé straně jezera. Jak jsme se tak procházeli, míjeli jsme se s dalšími navštěvníky. Většina byla na kolech nebo na elektrotříkolkách. Pohladila jsem si jednu malou psí slečnu čivavku, trochu to zahnalo smutek, po našem posledním pejskovi se mi moc stýská. O Jezeře Milada, myslím, nemusím nic psát, jednak už jsem o něm psala dříve, a určitě se postarají i jiní návštěvníci.
Věřím a doufám, že to nebyla poslední procházka touto krajinou a věřím a doufám, že už s námi bude malý čtyřnohý kamarád. Zvu vás na procházku přírodou kolem jezera Milada, trasa je něco přes 8 km, což není tak moc. Přiznám se, že my jsme ještě nikdy celou trasu neprošli. Přeji všem krásný zbytek jara a pohodové léto plné krásné přírody a nezapomenutelných zážitků. Foto s vrtulníkem letí do nemocnice, která je nad naším domem.
