Celým jménem Vlasta Adele Vraz přišla na svět 18. června 1900, sice ve velkoměstě na břehu Michiganského jezera, daleko od naší kotliny, zato do rodiny, která nebyla v Čechách neznámá. Jejím otcem totiž byl cestovatel a dobrodruh Enrique Stanko Vráz, který během svých výprav žil mezi amazonskými indiány, v siamské džungli i v lidožroutské vesnici na Papui-Nové Guineji a jeho poutavé cestopisy dodnes naleznete v knihovnách. Rodina matky, Vlasty Geringerové, vlastnila prosperující české nakladatelství v Chicagu, které stálo za celou řadou periodik, včetně nejstaršího a nejdéle vycházejícího krajanského deníku v USA Svornost (1875-1958). Dědeček August Geringer byl původním povoláním učitel v Březnici u Příbrami, ale v mladém věku se odstěhoval do zámoří a sen vydávat vlastní noviny si splnil vrchovatou měrou. Zcestovalý otec Vráz nade vše miloval přírodu a často brával dceru Vlastu a o čtyři roky mladšího syna Edgara Vítězslava pryč z městského ruchu na venkov, kde je nadchl pro táboření. Vlasta zůstala věrná tradici i v dospívání, sama podnikala trampské cesty po celé Severní Americe a připravovala o tom cestopisné články do krajanských tiskovin. Za první světové války rodina intenzivně podporovala Masarykovu zahraniční akci a spoluorganizovala triumfální přijetí budoucího prezidenta počátkem května 1918 v Chicagu. Vznik samostatného Československa Vráze zlákal, aby s celou rodinou přesídlil do Evropy. Domníval se, že akademická sféra nové republiky bude potřeboval jeho služby a zkušenosti. Ačkoliv dlouhá léta zásoboval muzea exponáty z četných expedic, nikde nezískal stálé zaměstnání. Živil se příležitostnými přednáškami a vydáváním knih. Dcera Vlasta pracovala jako jeho sekretářka, vyřizovala veškerou korespondenci, zajišťovala překlady knih do angličtiny, sepisovala Vrázovy paměti. Poslední léta plodného života se nesla ve znamení těžkých onemocnění, depresí a chudoby. Vráz zemřel 20. února 1932 a namísto pouště, oceánu či pralesa jeho ostatky spočinuly na Olšanských hřbitovech.
Vlasta Vrázová zůstala i s matkou v Praze. Živila se jako učitelka, překladatelka, styčná osoba Amerického červeného kříže a dalších humanitárních organizací. Roku 1937 dokončila uspořádání rozsáhlého otcova díla a na základě pečlivých záznamů vyprávění, přepisů deníků a korespondence vydala populární knihu Život a cesty E. St. Vráze. Setrvala až do nacistické okupace na jaře 1939, načež se vrátila do Chicaga, kde například po boku Alice Masarykové zakládala pobočku Československého červeného kříže. Přes dvě tisícovky chicagských Čechů se podílely na jeho činnosti a pořádaly finanční sbírky ve prospěch Benešova zahraničního odboje. Bratr působil coby univerzitní profesor ekonomie (mimo jiné i na Karlově Univerzitě), ale v pouhých pětatřiceti letech zemřel na infarkt.
Československá národní rada americká (Czechoslovak National Council of America), nejvýznamnější krajanská organizace s 250 000 členy po celých Spojených státech, se vydatně zapojila do protinacistického odboje. Vlasta Vrázová patřila mezi její nejaktivnější pracovnice a postupně se vypracovala až do funkce předsedkyně Rady, zároveň skoro čtyřicet let redigovala její tiskové orgány, měsíčníky Věstník a American Bulletin. Avšak vraťme se zpět. Po skončení druhé světové války nastala nová významná kapitola života Vrázové. 12. října 1945 přicestovala do Prahy jako manažerka organizace American Relief for Czechoslovakia (ARC), jež zprostředkovala distribuci humanitární a materiální pomoci z USA do poválečného Československa. ARC fungovala jako jedna z divizí National War Fund, zřízeného v lednu 1943 Rooseveltovou vládou pro podporu spojeneckým zemím. Předsedou správní rady ARC, který stál za úspěchem většiny jednání s americkými donory, byl Kenneth D. Miller, humanitární pracovník, činitel presbyteriánské církve, který procestoval české země již v roce 1912 a mimochodem patřil k největším světovým sběratelům československých poštovních známek vůbec. Vrázová měla na starosti rozdělování zásilek konkrétním příjemcům. Ač Československo nebylo poničeno tak jako jiné země, sociální situace a zdravotní stav obyvatel pochopitelně měly k ideálu daleko. Především děti trpěly nízkým denním přísunem kalorií a podvýživou, alarmujícím způsobem se zvyšovalo množství nakažených tuberkulózou. Nemocí bylo ohroženo až 18 000 dětí. ARC s ročním rozpočtem okolo milionu dolarů přijímala dary ze sbírek nejrůznějších církevních a dobročinných organizací, od mecenášů i krajanských spolků, a nakupovala šatstvo, léky, potraviny, nejmodernější rentgenové přístroje a jiné převážně nemocniční vybavení. Vše probíhalo ve spolupráci s pražským ministerstvem sociální péče, které hradilo lodní transport z New Yorku do Brém či Hamburku, a odtud pak převoz po železnici až do Prahy, především do centrálního překladiště na Žižkově. Jen potravin dopravila ARC v průběhu roku 1946 přes 800 tun. Vrázová ze sídla ústředí v hotelu Alcron ve Štěpánské ulici komunikovala s nemocnicemi, školami, dětskými domovy a ústavy, podnikala inspekční cesty i do nejzapadlejších koutů republiky, zpopularizovala vysílání Hlasu Ameriky, pro který často natáčela reportáže.
Kenneth Miller a Vrázová na jednání u prezidenta Beneše. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly
Navzdory ústrkům a výhrůžkám komunistů se výrazně angažovala při vybudování zotavovny pro léčbu zmrzačených v Kladrubech. Za obětavou práci a nasazení koncem roku 1947 obdržela z rukou ministra zahraničí Jana Masaryka Řád Bílého lva. Po únorovém puči na čas odcestovala do USA a přednášela o situaci v Československu. Věděla, že „vláda lidu“ bude maximálně znepříjemňovat život ARC, ale nechtěla za sebou nechávat rozdělané úkoly, proto se navzdory hrozícímu nebezpečí vrátila. Reakce režimu přišla záhy. Vlastu Vrázovou zatkla StB 9. dubna 1949 přímo v kanceláři a vyslýchala na Pankráci kvůli údajné špionáži. Zpráva se bleskově roznesla a krajané v zámoří zalarmovali americkou veřejnost i politiky. Demokratický senátor za Illinois Paul Douglas vyzval State Department, aby ostře protestoval, a ministr zahraničí Dean Acheson skutečně zakročil. Československý velvyslanec ve Washingtonu Vladimír Outrata se ocitl v permanentním palbě otázek a Vrázová se po týdnu dočkala propuštění. Okamžitě byla však vyhoštěna a již nikdy se do své druhé vlasti nemohla vrátit. ARC musela nadobro ukončit činnost.
Vlasta Vrázová se pustila do intenzivní pomoci poúnorovým uprchlíkům, kteří přebývali v zoufalých podmínkách utečeneckých táborů v Německu a Rakousku a žádali o přistěhovalecká víza do USA. Iniciativní a energická žena pro ně organizovala sbírky šatstva, potravin a léků. Pro lepší začlenění se do společnosti v USA pro ty šťastnější, jimž se podařilo opustit tábory a vydat se za vysněnou novou existencí za oceán, vypracovala Vrázová návrh „vesnice svobody“ (Freedom Village), tedy jakéhosi kempu, kde by se nově příchozí Češi intenzivně učili jazyk a poznávali americký způsob života. V dobovém tisku u článků, informujících o protikomunistických protestech, často najdete zmínky o Vrázové, která stála s transparenty v čele průvodů a přidělávala vrásky československým i sovětským diplomatům v USA. Roku 1952 sesbírala i tisíce podpisů pod petici adresovanou vládě ve Washingtonu, požadující zrušení obchodního styku s komunistickým Československem. Čechoamerická komunita nejen v Chicagu měla po desetiletí svou přirozenou vůdkyni. Vlasta Vrázová zemřela 22. srpna 1989, jen pár měsíců před pádem železné opony a návratem demokracie do Československa, o který tak dlouho usilovala. Její bohatá pozůstalost je uložena v rámci sbírky Geringer family v Chicago History Museum.