Přepravili jsme se před sedmou hodinou ráno autobusem do našeho krajského města Zlína, kde jsme přestoupili na jiný autobus, který nás dovezl přes Vizovice, Lidečko a Horní Lideč skoro až na hranice se Slovenskem, do vesnice Študlov.
V plánu jsme měli výstup na rozhlednu Královec. Napřed jsme museli nastoupat asi 2 km na hřeben a pak ještě 4,5 km pohodlnou procházkou k rekreačnímu středisku stejného jména. V hospůdce si kluci pochutnali na výborné malinovce, a nám s manželem přišlo vhod vychlazené pivo.
Potom jsme pokračovali dál, a asi po půl kilometru jsme dorazili na dřevěnou šestipodlažní rozhlednu Královka. Rozhledna byla otevřena v roce 2006, je vysoká 22 m a musíte vystoupat nahoru 79 schodů. Odměnou jsou krásné výhledy na Bílé Karpaty a Vizovické vrchy. (informace z turistické vizitky).
Když jsme se dost vynadívali a zapsali se do knihy návštěv, nastal čas na další putování, a to do města Valašské Klobouky, které leží 4 km pod rozhlednou.
Toto valašské město leží 27 km jihovýchodně od Zlína na říčce Brumovce a má 4900 obyvatel - viz. Wikipedie.
Na náměstí jsme přišli okolo 13. hodiny. Byl nejvyšší čas na oběd. Spořádali jsme řízky a okurky z batohu, a za odměnu po 11 km trase, v cukrárně zákusek a zmrzlinu. Pak jsme si prošli náměstí a návštívili IC, kde kluci konečně uviděli slaměné klobouky, které si tam návštěvníci můžou zakoupit. To jim stačilo jako odpověď na otázku - Proč klobouky? Nalepili jsme vizitky do turistických deníčků a přidali i razítka.
Zpáteční autobus odjížděl ve 14.30, tentokrát směrem na Luhačovice. Přes Újezd, Sehradice a Zádveřice jsme se dostali zpět do Zlína. Autobus do Holešova už na nás čekal, a my jsme se, plní dojmů, dopravili po 16 hodině domů.
Klukům se nejvíc líbila velká mraveniště, která jsme při naší cestě viděli. Hned po návratu se začali zajímat o život mravenců, a pídili se na internetu po informacích ze života těchto malých tvorů.
