Kdo nemá tetování, nežije. Tetování se opravdu velmi rozmohlo a mezi mladými, někdy i staršími lidmi, není snad nikdo, kdo by tetování neměl. Čím více tetování mají, tím větší úspěch u vrstevníků. Tetování jsme snad unikli jen my, staršího věku a možná, že také ne všichni.
Já mám pocit, že se v létě ocitám v nějaké galerii. Čím více se těla obnažují, tak více obrazů. Někdy mám chuť, když kolem mne někdo hodně tetovaný projde, na něho zavolat, aby postál, že si ho chci prohlédnout. Dívám se se zájmem i na ženy. Dnes šly kolem mně hodně tetované ženské nohy a i když jsem dělala co jsem mohla, nestačila jsem si obrázky prohlédnout.
Ti hodně tetovaní by měli chodit pomalu, nebo dělat v chůzi přestávky, aby i špatně vidící důchodci si je mohli prohlédnout. Někdy ale nestačím vidět, jestli jsou ty nohy špinavé nebo potetované. Hlavně když třeba utíkají.
Mám ale takové chvíle, kdy je mi to líto a když se tak smutně dívám na svoji starou kůži, začnu toužit, že bych si třeba nechala vytetovat alespoň malou kytičku. Nechci ale vidět, jak na moji vrásčité kůži kytička začne vadnout.
Bohužel, ale mladí lidé si nepřipouští, že i v jejich pokročilém věku budou obrázky na starém těle prodělávat změnu, nehledě na to, že může přijít nějaká operace a obraz se poničí. Vědí vůbec, že se ty obrazy na starém těle stanou groteskní.
