Po některých trasách může člověk jezdit, obrazně řečeno, i poslepu. Nevnímá stromy, louky, lesy, sleduje silnice, situace před a za autem. Někdy se stane, že jeho oči upoutají inzeráty, obrázky nebo slova umístěná na fasádě nějakého domu, nebo na plotu. Někdy se o zajímavostech v okolí dozví od známých.
Nás se týkala poslední varianta. Kamarád se pochlubil návštěvou jedné jihočeské vesnice, a my jsem neodolali a vydali se na průzkum. Z jihu se sem dostanete silnicí ze Suchdola nad Lužnicí přes Chlum u Třeboně ve směru do Stráže nad Nežárkou. Ze severu po silnici od Třeboně do Jindřichova Hradce z odbočky u obce Dolní Lhota. A dojedete do Libořez. Auto musíte nechat na malé návsi u hospody, po svých dojdete k nenápadnému domku s malou cedulkou: Letadla. Na kole dojedete až před vrátka. Je to, jako když jde člověk na návštěvu k příbuzným, podél domku, okolo oken, kde cinkají příbory a je slyšet hovor. Je to nejen prostředím, ale hlavně díky přijetí.
Za domkem se nachází hangár, který v sobě ukrývá vojenská letadla s mnoha proprietami. Provází nás David Formánek, nadšenec a obdivovatel vojenského letectví. Původně molekulární biolog a genetik, dnes profesor chemie na gymnáziu a ještě nedávno sportovní pilot na letadle L13 Blaník, už v dětství doslova zahořel po letadlech. V rodině měli vojenského pilota Karla, který létal na MIGu 21. Když tento letoun poprvé uviděl malý David, bylo vymalováno a směr jeho celoživotní záliby byl stanoven. A že se nejedná jen o dočasný zájem, dokládá fundovaný výklad i odpovědi na otázky zvídavého návštěvníka, ale i těch, kterým letadla také učarovala, nebo se o ně alespoň zajímají. Přiznám se, že jsem se procházela mezi letadly, motory, sedačkami a dalšími věcmi, které neumím pojmenovat. Vnímala jsem rozhovor a občas si připadala jako Alenka v říši divů, protože jsem nevěděla, o čem se pan Formánek s mým doprovodem baví. Dívala jsem se na budíky a páčky v pilotní kabině a přemýšlela, jak se v tom někdo může vyznat. Musí, vždyť sedadla jsou určena pro lidi, nikoliv pro roboty. Na moji stupidní otázku, co by se stalo, kdyby se pilot spletl a sáhnul vedle, manžel vytočil oči ke stropu s charakteristickým výrazem: takhle se může zeptar jenom ženská! Technické detaily střídaly informace o funkci oblečení, přetížení a kolik ho člověk vydrží, aniž by měl pocit, že se mu vnitřnosti chtějí dostat mimo tělo. Udivěně jsem vnímala čísla o rychlosti letu, době doletu z různých míst do různých cílů a další a další informace. Nechybělo ani povídání o různých zážitcích, vlastních i kolegů a popis historických událostí.
Dozvěděli jsme se, že sbírka obsahuje dva stíhací letouny. MIG-21 MF je kompletní a letuschopný. MIG-19 PM, srdeční záležitost našeho průvodce, prochází renovací. Vnitřnosti, jak jsem věci položené před trupem letounu nazvala, dvě soboty v měsíci opravuje a upravuje skupina šestnácti osob, podobných nadšenců jako David Formánek. Bez podpory rodiny by se tomuto nákladnému koníčku věnovat nemohli.
Součástí expozice je i nabídla různých předmětů s motivy letadel včetně triček, skládaček, letáků, hrnků a dalších zajímavých věcí. A vstupné? Dobrovolné. Bez příspěvku na provoz jsme neodešli.
Libořezy a letadla (moje prvotní reakce a "ochota" doprovázená povzdechem - no tak co mi zbývá, nějak to vydržím) mě velmi překvapily. Soukromá expozice doprovázená velmi zajímavým výkladem mě doslova dostala. Davida Formánka bych poslouchala dále, jenže to už se hlásili další návštěvníci. I oni, jako my, si termín prohlídky objednali. Kdybych měla vnuka ve vhodném věku, toto zajímavé muzeum bych určitě nevynechala. Je na co se dívat a po odchodu i o čem přemýšlet.
