Už 15 let jezdíme každé jarní prázdniny s našimi vnoučky někam na hory. Jediná vyjímka byla vloni, kdy nám to covidová situace nedovolila. Za tu dobu jsme vystřídali Orlické hory, Jeseníky, ale nejčastěji to bývají naše milované Beskydy. Napřed jsme brávali vnuka a vnučku z Děčína, ale ti už se nám osamostatili a prázdniny tráví se svými kamarády. Posledních pár let pro změnu bereme sebou tři vnuky od nejmladší dcery - Andreje a dvojčata Marka a Michala.
Sněhová situace letošní zimy u nás ve středních polohách není nijak růžová, v posledních deseti dnech však sněhová přikrývka hodně povyrostla, a to nám nahrálo do karet. Když na mě na facebooku "vyskočila" nabídka na cenově výhodný třídenní relaxační balíček v hotelu Tanečnica na Pustevnách, hned jsem ho objednala. Jsme s manželem 3x očkovaní, nejstarší vnuk covid prodělal a ti dva prvňáci zatím ne, jsou to sportovci a fotbalisti, ty hned tak něco nepoloží.
Ve středu ráno jsme posbírali děcka, zavazadla, přilby a mazali jsme na vlak. Doba, kdy jsme zvládli ještě i lyže, už pominula. Jejich rodičové nám dali nějaké penízky, že jim je tam máme půjčit. K našemu překvapení však na místě nebyly v provozu žádné sjezdovky. Navíc byla taková mlha, že se dala krájet. To nám ale nevadilo. Po výborné valašské kyselici v opraveném Libušíně, po koulovačce okolo kapličky, jsme pak využili možnost příjemného koupání v hotelovém bazénu. Voda v bazénu měla 28 stupňů a byli jsme v něm úplně sami. Na dlouhých chodbách ve velkém hotelu jsme se docela báli, nepotkávali jsme tam ani živáčka. U večeře v krásné prostorné restauraci se nás sešlo celkem čtrnáct. Věděla jsem od naší íčkařky z Bohumína Majky Seitlové, že nám vaří její odchovanec Tomáš - učila ho totiž ve školce. A kuchař to byl excelentní, a ty porce... Když nám po polévce a smažáku přinesla servírka ještě palačinku se šlehačkou, sotva jsme se dovalili na pokoj. Kluci objevili místnost se stolním tenisem, a tak jsme si po krátkém poležení trošku zasportovali.
Druhý den ve čtvrtek jsme se probudili do nádherného dne. Rodiče od kluků toho využili a přijeli autem proběhnout se na běžkách. Klukům přivezli boby, tak jsme mohli po snídali a ranním plavání vyrazit na tůru a bobování k Radegastovi. Kolem stánků s frgály, štramberskými uchy, trdelníky, to jenom hučelo. Turistů a návštěvníků hor se sešlo požehnaně. Naráz se tam objevilo i psí spřežení s dvanácti krásnými, urostlými pejsky plemene Husky. Jeden z nich, černý, byl pes, ostatní šedé byly fenky. Byl to pro kluky velký zážitek.
Ještě větším zážitkem pro ně ale byly snídaně, tzv. švédské stoly. Když zjistili, že si můžou vybrat a načepovat z takové nabídky jídel a nápojů byli v sedmém nebi. Já sama jsem vychovala tři děti, ale dá se říci, že to byli tzv. "rypáci". Vidět ale tyto tři jíst, tak to je opravdu radost. Jeden z nich nejí houby a rozinky, jinak v nich zmizí všechno. Jsou velmi samostatní, věděli, že se mají ke snídan i k večeři hezky obléknout. O to jsme se vůbec nemuseli starat.
Tři dny ale uběhly jako voda. Naposledy si šli kluci s dědou zaplavat a zaskákat do bazénu, já jsem zatím zabalila věci do kufru. V pátek v poledne jsme opustilli náš prostorný pokoj s pěti postelemi a velkou televizí, kde jsme sledovali při odpočinku OH a pohádky na Déčku. Ještě jsme se trošku prošli po Pustevnách, podívali se na lanovku a hurá na autobus. Na zastávce jsme znovu narazili na zmiňované psí spřežení. Pejsci se zrovna chystali do terénu. Jen těch zájemců o projížďku se nedostávalo. Bylo totiž docela nevlídno, a začal padat mokrý sníh. Ještě nás čekala cesta autobusem do Rožnova p. Radhoštěm a vlakem přímo do Holešova. Museli jsem klukům slíbit, že příště už pojedeme o jarních prázdninách zase na Pustevny.
