„Tísňová péče je největší a nejkomplexnější službou, kterou poskytujeme, protože míří přímo do srdce našeho poslání,“ říká ředitel ŽIVOTa 90 Jaroslav Lorman s tím, že současný rozvoj služby se týká především středních Čech.
Seniorky a senioři mají na ruce nebo na krku tlačítko, pomocí kterého se kdykoliv spojí s dispečinkem. „Toto tlačítko doplňuje čidlo, které alarmuje dispečink, když v bytě dlouho nezaznamená pohyb. Stává se to například tehdy, když člověk omdlí a nestačí tlačítko zmáčknout nebo si nechá tlačítko položené na nočním stolku a upadne cestou do koupelny. Venkovní verze služby navíc podporuje i aktivní život: klienti a klientky se nemusí bát, že venku upadnou nebo se ztratí a zůstanou bez pomoci,“ uvedl Jaroslav Lorman.
Organizace ŽIVOT 90 začala jako první v republice poskytovat tuto službu už v roce 1992 a také se zasadila o zařazení Tísňové péče do zákona o sociálních službách. Díky tomu je dnes možné na ni čerpat i příspěvek na péči. „Díky projektu Žít déle doma a v bezpečí, financovanému Nadačním fondem Veolia, budeme moci poskytnout naši službu během následujících tří let minimálně 120 novým klientům a klientkám ze Středočeského kraje,“ řekl ředitel ŽIVOTa 90.
Kromě Prahy, kde je opravdu služba Tísňová péče nejvíce zastoupena, má ŽIVOT 90 větší počet klientů a klientek hlavně ve Středočeském, Jihočeském a Pardubickém kraji. Díky technologické obnově, kterou prošla v loňském roce, může organizace podle Jaroslava Lormana postupně zvýšit počet až na 10 000 klientek a klientů. „Dispečink Tísňové péče se nyní sžívá s novými technologiemi a zapracovává změny, které jsou s nimi spojené, aby služba mohla expandovat do vybraných regionů mimo Prahu. Víme, že situace starých lidí zejména ve venkovských oblastech na hranicích krajů bývá velmi složitá, co se týče dostupnosti jak sociálních, tak zdravotních služeb,“ dodal.
Podle něho koronavirová pandemie mimo jiné upozornila na problém velkokapacitních pobytových zařízení, která jsou v rámci sociální politiky v České republice dlouhodobě preferovaná, a to navzdory jejich velké finanční náročnosti. Tato zařízení se na několik měsíců uzavřela a jejich klienti a klientky přišli o možnost potkávat se svými blízkými nebo vycházet ven. V některých případech došlo i k šíření koronaviru v těchto zařízeních. „Ukázalo se tak, že je ještě více potřeba podporovat terénní služby, díky kterým mohou lidé i ve stáří žít ve svých domovech. Tento způsob podpory je navíc efektivnější a umožňuje sdílet péči s blízkými. Většina rodinných příslušníků v České republice dává přednost péči o své potřebné v domácím prostředí, dokud to jen jde,“ uvádí Jaroslav Lorman.
Služba Tísňová péče ŽIVOTa 90 je z velké části financována z veřejných zdrojů, především z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí, hlavního města Prahy a krajů a obcí, kde ŽIVOT 90 působí. „Tyto zdroje čerpáme zejména na pokrytí personálních nákladů služby. Tím, že je možné účtovat poplatek za poskytování služby, je část nákladů pokryta i z tohoto zdroje. V jeho výši jsme však velmi limitováni skutečností, že staří lidé v České republice mívají velmi omezené finanční možnosti, a jsou zvyklí na sobě velmi šetřit,“ vysvětluje.
Dodává, že ne všechny položky je možné ze zmíněných zdrojů financovat. “Například nákup nových zařízení, která se skládají nejen z tísňového tlačítka, ale i ze stacionárního zařízení s obousměrnou hlasovou komunikací a z čidla nepohybu, je velmi finančně náročný. Musíme jej financovat z individuálního a firemního fundraisingu. Proto jsme vděční za dar a podporu Nadačního fondu Veolia, který nám pomůže zajistit širší dostupnost služby ve vybraném regionu středních Čech,“ řekl.