S manželem a s přáteli jsme se v posledních několika letech vždy jednou ročně vydávali na zájezd za poznáním nějaké evropské země. Hodně nás lákala historie a příroda Skotska takže, když jsme v roce 2019 v katalogu jedné cestovky objevili osmidenní zájezd do této krásné země, dokonce s návštěvou Orknejí a ostrova Skye, bylo rozhodnuto.
Před pár dny jsem nad fotografiemi na zájezd vzpomínala a napadlo mě, že by třeba někoho z vás taky zajímaly, a rozhodla jsem se o našem putování napsat a přidat výběr z fotek. Navštívili a viděli jsme toho tenkrát za osm dní tolik, že budu muset naše zážitky rozdělit do několika částí.
Cesta a Edinburgh
Jednoho časného červnového rána s námi letadlo společnosti KLM odstartovalo z Prahy směrem na Amsterdam. Po asi hodině a půl klidného letu jsme se ocitli na obřím amsterdamském letišti Schiphol. Do odletu spoje do Edinburghu zbývalo dlouhých 5 hodin, které jsme vyplnili okukováním obřích letištních prostor, obchodů a restaurací a snahou neztratit se v mraveništi lidí všech ras a národností. Průvodce nás upozornil na velkou vzdálenost odletového mola pro další let, takže jsme se tam se značným předstihem přemístili, využívajíce při tom pohyblivé pásy. Pak už jsme jen unaveně čekali, až budeme vyzváni k nástupu do letadla. Vstávali jsme dvě hodiny po půlnoci a nyní se již zvolna blížilo poledne. Konečně oznámili náš let a my se přesunuli do letadla. Start byl značně neobvyklý. Letadlo jelo dlouhé minuty po rozsáhlé ploše, přejíždělo silnice a dokonce vodní kanály. Pak se konečně vzneslo a za půlhodinky jsme již vystupovali v Edinburghu. Na parkovišti u letiště na nás čekal autobus s milým místním řidičem a vyrazili jsme vstříc naší první zastávce.
Během jízdy na naši první zastávku nás průvodce stačil stručně seznámit s historií města. Zdejší hradní návrší bylo osídleno již v pravěku, ale za zakladatele města jsou považováni Římané, kteří zde v 1. století n. l. založili vojenský tábor. Posléze zde vyrostlo keltské hradiště Din Eidyn, od kterého je odvozován název města. V 11. století tu skotský král Malcolm III. postavil pevnost a pod ní postupně vyrostlo město. Ve 13. století tu poprvé zasedal skotský parlament. Hlavním městem Skotska se Edinburgh stal v r. 1437 za vlády krále Jakuba II. Stuarta. Byl jím až do roku 1707, kdy bylo Skotsko spojeno s Anglií. V 18. století se stal střediskem skotského osvícenství. Působili zde význační myslitelé a umělci, na významu získala zdejší univerzita i Královská skotská akademie věd a umění. Zároveň začalo vznikat na místě někdejších bažin Nové město s výstavnými budovami a parky. Století 19. pak znamenalo rozvoj průmyslu, obchodu, stavbu železnic. V roce 1995 byl Edinburgh zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Během průvodcova vyprávění jsme z autobusu obdivovali zdejší budovy z charakteristického šedého kamene, které nám jak na objednávku osvítilo sluníčko. Autobus nás odvezl pod pahorek Calton Hill. Výstupem na jeho vrchol jsme příjemně rozhýbali svaly ztuhlé cestováním. K příjemným pocitům přispěla i parková úprava kopce, čerstvý vzduch, nádherné výhledy na město a záliv na straně jedné a na protější vrcholek nazývaný Artušovo sedlo na straně protější. Obdivovat jsme mohli několik monumentálních staveb. Nelsonův památník připomínající admirálovo vítězství a hrdinskou smrt v bitvě Trafalgaru. Impozantní sloupořadí Památníku obětem napoleonských válek napodobující aténský Pantheon, které však kvůli nedostatku peněz nebylo dokončeno. Zaujala nás též městská astronomická observatoř i půvabný památník skotského filozofa Dugalda Stewarta.
Nelsonův památník, v pozadí Artušovo sedlo
Památník obětí napoleonských válek
Pohled na město a památník Dugalda Stewarta
Výhled na záliv
Po hodince strávené prohlídkou nás již průvodce popoháněl zpět do autobusu a vyrazili jsme na prohlídku hradu.
Hrad na čedičové skále je velkolepou dominantou města. Skládá se z řady budov, které zde vznikaly během staletí. Do hradu se vstupuje vchodem z 19. století, který zdobí sochy národních hrdinů Williama Walace a Roberta Bruce, jejichž příběh možná znáte z filmu Statečné srdce. Za tímto vchodem následuje masivní původní brána. Hradní prostory, zařízené částečně jako muzeum, jsme po zaplacení vstupného mohli sami volně procházet. Navštívili jsme kapli sv. Markéty z 12. století, která je zde nejstarší. V Královském paláci jsme nahlédli do malé dřevem vykládané místnosti, ve které Marie Stuartovna porodila Jakuba I., panovníka, který jako první vládl Skotsku i Anglii. V Korunovačním sále jsme obdivovali kopii korunovačních klenotů - zlatou, perlami posázenou korunu, meč, žezlo a korunovační kámen. V další budově jsme si prohlédli impozantní Hlavní sál s nádherným vyřezávaným dřevěným krovem z období kolem roku 1500. Navštívili jsme Památník obětem první světové války. Z hradeb se nám otevřel překrásný pohled na město a dojal nás pohled na v hradbách zasazený malý, pečlivě opečovávaný hřbitůvek psů hradní posádky.
Vstupní brána
Kaple sv. Markéty
Královský palác
Muzejní expozice
Královská koruna a žezlo
Velký sál
Hradby s psím hřbitůvkem a pohled na město
Vzhledem k pokročilé hodině byla prohlídka hradu závěrečným bodem programu prvního dne. Návštěva dalších zajímavostí Edinburghu spadala podle itineráře zájezdu na den odletu. Nyní nás čekala již jen cesta do Perthu na večeři a nocleh.
O dalších zážitcích příště.
Zdroje:
http://www.skotsko.name/edinburgh-historie.html
http://www.skotsko.name/edinburgh-hrad.html
SCOTT, A. Skotsko: Desetkrát víc zážitků. Praha: Ikar, 2005.
