Jako představitel dosavadního evolučního druhu (Homo Faber), v případě zdravotních potíží využívám občas služeb lékařů a ne bab kořenářek. Musím uznat, že včasnou diagnózou a následnou rychlou operací mi někteří lékaři zachránili život, v jiných případech zajistili, jak se odborně říká, vyšší kvalitu života, takže jsem i ve svém věku 82+ stále práce i jiných aktivit schopný.
V posledních desetiletích jsem prodělal více než 35 různých chirurgických zákroků (velký zhoubný melanom, naraženou lebku, naříznutý palec u ruky, tříselná kýla, hydrokýla, více kožních podezřelých útvarů, vyprošťování ledvinových kamenů, více ortopedických operací a jiných drobnějších), takže někdy žertem povídám, že mými kamarády jsou pouze chirurgové a „mastičkářky“ z dermatologie. (Již třetí v pořadí z nich se mi snaží po více než sedmi létech málo úspěšně vyléčit ztrouchnivělý nehet na palci levé nohy).
Přes dobré zkušenosti s lékaři v minulosti, mne v posledních třech měsících i moji známí odborníci v oblasti chirurgie a ortopedie hanebně zklamali. Nečekaně se u mne totiž začaly projevovat zhoršující se bolesti v malíčku levé nohy. Na pohled na prstu ale nebyly vidět nějaké zjevné příznaky nějakého otlačení zvnějšku a z vnitřní strany pouze malé mírné zarudnutí. Jelikož jsem i s touto „prkotinou“ bolestivě kulhal bez náznaku zlepšení, zatavil jsem se v ordinaci známého chirurga. Ten po zběžném omrknutí prohlásil, že to není na chirurgický zákrok a že to možná bude projev dny nebo ortopedická záležitost. Když krevní rozbor ukázal, že to nebude dna (kterou jsem v minulosti občas trpěl) poslal mne známý internista zpět k chirurgovi. Ten zase pronesl něco o otlačenině z nevhodné obuvi a předepsal mi jakousi drahou jódovou mastičku a čajíček na vývar k máčení prstů a doporučil vyšetření u „mastičkářky“ a ortopéda. Pochopitelně mastička ani čajíček na louhování prstů nijak nepomohly.
Když jsem se konečně dostal na řadu ke známému ortopédovi, ten po povrchním obhlédnutí prstů prohlásil, že je to důsledek příčně ploché nohy a předepsal mi ortopedické vložky do bot, které mi tam v místní dílně v nemocnici vyrobili. Po ohledání u mé známé dermatoložky tato také usoudila, že to bude následek nevhodné obuvi a doporučila mi náplasti na kuří oka. Shodou okolností mi právě tato „léčba malíčku“ paradoxně pomohla. Jednou při špatném světle v koupelně při výpadku proudu jsem náplast aktivní stranou nalepil omylem na vnitřní stranu prsteníčku a ne malíčku. Druhého dne jsem pocítil mírnou úlevu od bolesti malíčku. Opakoval jsem tento postup další dva dny a pak jsem zjistil, že mi z vnitřní stěny prsteníčku vyrůstá jakási bulka, která se navíc jakoby odhojovala od tkáně prstu. Při tom jsem si vzpomněl na událost před 73 léty, kdy jsem měl jako devítiletý školák podobné bolesti v patě a jedna bába kořenářka mi poradila, abych na dotčené místo přikládal skrojek citronu a převázal si to hadrem a znovu to opakoval. Po této „léčbě“ se mi na patě objevil velký kruhový bílý odhojující se do hloubky zasahující kuželovitý útvar, který se nechal prsty vytrhnou ven. Na patě mi zůstal kráter jako do jícnu sopky, který se do několika dnů zacelil a já byl zcela bez potíží.
Můj devítiletý synek měl svého času tentýž problém, ale léčený chirurgicky. Teprve třetí chirurgický zákrok po dvou recidivách synkovi pomohl. Při vzpomínce na tyto souvislosti jsem se pokusil útvar v prsteníčku uchopit nehty a vytrhnou ven. To se mi povedlo a malý kráter ve vnitřní stěně prsteníčku se za pár dnů zahojil. Příčinou potíží tudíž byla malá vnitřní bradavice ve svalu prsteníčku, která tlačila ze strany do prostoru lůžka nehtu malíčku, což vyvolávalo protivnou výraznou bolest jakoby uvnitř malíčku. Tlak na malíček zmizel a já zase mohl jak v botách s nebo bez ortopedických vložek bez bolesti vesele běhat.
Konečná bilance „léčení“ povrchními lékaři byla ale taková: Více než dva měsíce jsem bolestivě bez úlevy kulhal. Své nové krásné sportovní boty za 1 800 Kč jsem daroval synovi, neboť všichni informovaní (chirurg. ortopéd, dermatoložka i má snacha onkoložka) usoudili, že na vině je moje nevhodná obuv. Na mastičkách a ortopedických vložkách jsem utratil dalších více než 1 100 Kč, takže celkové škody dosáhly hodnoty téměř 3 000 Kč. Dnes ovšem nesvědomitému chirurgovi ani ortopedovi nemohu od srdce vynadat, neboť nevím dne ani měsíce, kdy je mohu eventuálně zase potřebovat. Při svých truhlářských a zámečnických pracích v domě a udržovacích pracích na usedlosti mohu zase lehce přijít k nějakému úrazu.
Po úspěšné ortopedické operaci zlomeného menisku v pravém koleně mi po dvou létech začíná již podezřele praštět i v levém koleni, a tak nevím, kdy si budu muset jít opět příjemně „zdřímnout“ v narkóze pod skalpelem na ortopedii. Tak musím mlčet a s vděkem vzpomínat na poctivou kořenářku z Velkých Karlovic, která mně v dětství pomohla rychle, účinně a bez útraty jediné koruny.
