Letošní říjen u nás se dá charakterizovat jedině slovy písničky Waldemara Matušky - Mrholí (Mrholí).Mrholí nebo rovnou prší a deštník je v pohotovosti prakticky den co den.
Na druhou stranu mám radost, že jsem nevynaložila zbytečně několik euříček při poslední návštěvě německého obchodu, když jsem na stojanu uviděla červený deštník a musela ho v tu ránu mít. Pohled přes jeho optimistické barvičky mi zpříjemňuje toulky v jinak setrvale nevlídném počasí. Napadá mě, že počasí se snad spřáhlo s covidem, protože si nějak nedokážu vzpomenout, kdy se naposledy stalo, že za celý říjnový měsíc bylo pod Řípem slunečno jen jeden a půl dne.
Zachovat si veselou mysl v této podivné době, kterou žijeme, je dost náročné. Pomáhá mi každodenní virtuální styk s rodinou, ale samozřejmě také nahlížení na íčko a kontrola toho, co kdo zrovna dělá, a sdílení všech možných radostí i bolístek. Nic mi nezabrání v tom, abych jako obvykle po obědě popadla foťák a šla se projít. Několik krátkých výletů autem je příjemným bonusem.
Pojďte se se mnou podívat na takový pel-mel z mých říjnových toulek.
