Jejich názvy zní Křížové vršky (386 m), Malý vrch (375 m), Šibeník (344 m) s bezejmenným "přívěškem" a Mlýnský vrch (336 m). Takovéto kopečky přímo svádí k vyběhnutí a pro jejich malebnost a pěkné výhledy z nich jsou mou srdeční záležitostí.
Žádná značená turistická cesta přes ně nevede, takže nezbývá než najít si cestičky, vyšlapané stejně postiženými milovníky středohorských vršků.
Já jsem své putování začala na autobusové zastávce v Libčevsi, ale dá se krásně využít i Švestková dráha, tedy vláček. Hned za libčeveskými humny se začíná vinout silnice, která turistu pěkně povede.
Jako první je na ráně Mlýnský vrch. Doufala jsem, že z něj bude výhled na Libčeves, ale nebyl. Naopak pěkně byly vidět ony další čtyři vrcholky. Tak vzhůru dolů a hrr na ně!
Pěkně přes pole jsem to vzala k tomu nejmenšímu. Nebylo úplně snadné v keřích na úpatí najít pěšinku, leč kdo hledá, najde. Z bezejmenného mrňouse se vystoupá rovnou na Šibeník. Ten už skýtá krásný kruhový rozhled na Malý vrch, Křížové vršky, Srdov, Brník, Oblík, Ranou, Milou, Dlouhý vrch, Číčov, Kamýk a celou řadu dalších středohorských kopečků. Pole jsou sklizená a prim hraje hnědá barva.
Ke třetímu vrcholu - Malému vrchu jsem znovu volila cestu po poli a následovalo hledání vstupu v křovinách. Odměnou za výstup mi byly krásné výhledy do okolí, podobné jako z dalších vršků, a přesto zase jiné. Druhou stranou, než jsem přišla, jsem sestoupila do sedla mezi Malým vrchem a kýženými Křížovými vršky. Neptejte se mě, proč se kopec jmenuje Křížové vršky, jakoby jich bylo několik. To opravdu nevím. Výstup na vrchol, kde je malá lavička, byl malinko namáhavější než na ostatní čtyři, ale když shrnu celý výlet, nenapadá mě nic jiného než "pět jednou ranou a ani se přitom nezapotíte". Ušla jsem asi deset kilometrů. Určitě se se sem vrátím na jaře, až budou vršky plné barevných květů.
Turistice, a zvláště té v Českém středohoří, zdar.
Související: Oblík, Srdov a Brník v Českém středohoří, Výlet do Libčevsi a na Kamýk
