Už to bude skoro půl roku, co se v Evropě rozšířil nový koronavirus, a my se nestačíme divit, jak zasáhl do našich životů. Já mám ale po přečtení vaší knížky Viry pro 21. století tušení, že vy se tomu moc nedivíte…
Úplně se nedivím, s řadou dalších kolegů jsme to předpovídali. Že přišla virová epidemie, není žádné překvapení a děje se to pořád dokola. U chřipky se to stalo v roce 1918 „španělskou“ chřipkou (H1N1), další pandemie přišla v roce 1957 „asijskou“ chřipkou (H2N2), v roce 1968 zase „hongkongskou“ (H3N2), v roce 1977 další chřipka pocházející asi z Ruska přes Čínu, a pak další v roce 1988, v roce 2004 a tak dále. Čili my tady máme každých 20 až 30 let velkou chřipkovou pandemii. O španělské chřipce všichni vědí, že zabila 50 až 100 milionů lidí, ale ta hongkongská zabila taky miliony. Není vlastně ani nezvyklé, že se tady objeví viry pocházející ze zvířat, i všechny ty chřipky jsou způsobovány viry přeskakujícími mezi ptáky, prasaty a lidmi. HIV je z opic, SARS z netopýrů přes cibetky. Cibetky jsou takové zábavné šelmičky, které se chovají pro radost a pro jídlo v jihovýchodní Asii. MERS je taky původně z netopýrů s přechodem přes velbloudy. Takže všechny tyhle pandemie pocházely ze zvířat, velmi často z netopýrů. Nová a překvapivá je ta dramatická reakce. Svět je teď mnohem globalizovanější, mnohem úspěšnější a bohatší, ale taky mnohem zranitelnější, v tom je ten problém.
Dá se vůbec virus laicky srozumitelně definovat?
Bonmot, že virus je špatná zpráva zabalená do bílkoviny, je opravdu výstižný a přesný. Tak to napsal slavný britský imunolog a nositel Nobelovy ceny Peter Medawar. Virus je kousek genetické informace – u koronaviru je to RNA, u HIV taky, u jiných virů to může být i DNA – který je zabalený do „obálky“ složené z proteinů. Dostane se do cílové buňky, kde vytvoří své kopie a potom se dostává do dalších buněk organismu, ty posléze opustí a napadá další organismy. Všimněte si, že nikde není řečeno, že organismus poškodí nebo že způsobí nemoc, protože to on nemusí. Dokonce bych řekl, že to není úplně jeho cílem. Kdyby měl vlastní vůli, tak by se spíš omlouval, že to nechtěl. Pokud parazit (on je vlastně parazit) zabije svého hostitele, tak dělá špatnou práci, protože si sám škodí, on se chce totiž rozmnožovat.
Co víme konkrétně o koronavirech?
U lidí máme čtyři „hodné“ koronaviry, způsobující jenom banální rýmy nebo průjmovitá onemocnění, a pak jsou tu SARS, MERS a teď SARS koronavirus 2, tedy dohromady sedm koronavirů, které napadají člověka. Čtyři jsou úplně benigní a tři naopak velmi nebezpečné.
Nedávno jsem četl zajímavou věc, že se vědci z Belgie vrátili ke starým vzorkům jedné z velkých chřipkových epidemií, která proběhla koncem 19. století, a zjistili, že ji nezpůsobil virus chřipky, ale koronavirus. A to sice jeden z těch čtyř hodných, benigních, které tady máme a způsobují dneska takové ty drobné sezónní rýmičky. A právě ten zabil milion lidí kolem roku 1890. Takže to vypadá, že původně to byl smrtící virus, možná horší než ten, který obíhá teď. Jenom se za těch 130 let přizpůsobil a stal se z něj hodný virus. Čili když počkáme těch 130 let….
Ten současný SARS-CoV-2 způsobující nemoc covid-19 zatím hodný není a lidstvo by kromě virostatik, která zastaví jeho množení, potřebovalo vakcínu. Je reálné, že brzy bude?
Společnost Moderna, která je, jak se zdá, zatím nejdále, vyvíjí mRNA vakcínu, což je zcela inovativní metoda, jak přinutit vlastní buňky člověka vyrábět antigen (látka, kterou imunitní systém rozpozná a reaguje na ni – pozn. red.), aby se proti němu získala protilátka, a přitom se organismus s virem v žádné podobě nesetká. Předběžné výsledky vypadají zatím velmi dobře. Jinak po celém světě bylo už v dubnu sto různých projektů na vývoj vakcíny. Ač jsem povahou optimista, musím být trochu zdrženlivý. Normálně trvá vývoj vakcíny 5 až 10 let. Můj obor je HIV a proti němu nemáme vakcínu dodneška, i když se na ní pracuje 30 let a utratily se desítky miliard dolarů. Řekl bych ale, že u Covidu 19 máme větší šanci než u HIV. Mimochodem SARS-CoV2 je nový lidský patogen, ale veterináři znají koronaviry jako nebezpečné viry u kuřat, prasat a dalších zvířat už dávno, takže se proti nim už mnoho let vyvíjejí vakcíny, a taky je ještě nemáme.
U vakcíny je strašně důležitá bezpečnost. Všichni slyšeli o Remdesiviru a dalších potenciálních lécích, které mohou mít vedlejší účinky. Tenofivir, nejužívanější lék pro pacienty s AIDS od profesora Holého, má taky vedlejší účinky, sice velmi mírné, ale má určitou nefrotoxicitu, tedy může způsobovat poškození ledvin. V případě AIDS ale léčíte smrtelně nemocné lidi, kteří jinak zemřou. V tom případě jsou vedlejší účinky nešťastné, ale je to cena za záchranu života. Vakcínu však dáváte zdravým lidem, obrovské části populace, dáváte ji dětem. Takže tam jsou vedlejší účinky špatně přijatelné, zejména když nechráníte proti neštovicím nebo ebole, ale proti chorobě, která má smrtnost 1 nebo 1,5 %. Takže cokoliv, co nebude úplně bezpečné, se prostě nedá použít.
Jak to vlastně ve vědeckém světě funguje? Když se objeví nová výzva, tak se na ni „vrhne“ většina vědců?
Nějak tak to opravdu je, když se objeví nový patogen, lidi z oboru se na to vrhnou. Asi ne úplně všichni, ale ti, kteří cítí, že mají nějakou výhodu. Buď u toho byli první nebo mají k dispozici vzorky nebo mají nějaký nápad, o kterém si myslí, že ho ostatní ještě nemají.
Proč je právě vaše pracoviště – Ústav organické chemie a biochemie AV – tak úzce spojeno s výzkumem HIV a léky proti AIDS?
UOCHB se vrhnul na studium HIV shodou okolností právě tou dobou, kdy jsem začínal svoji vědeckou kariéru, protože v tomhle baráku byli chemici, kteří uměli dělat inhibitory (sloučeniny blokující aktivitu enzymů – pozn. red.) různých enzymů. Současně tady byli biochemici, kteří identifikovali klíčové enzymy retrovirů, takže s ním byly zkušenosti, sešlo se zkrátka víc věcí dohromady. Ve stejné budově na jiném ústavu (Ústav molekulární biologie) pracoval molekulární genetik prof. Jan Svoboda, který patřil mezi spoluobjevitele retrovirů, a po právu měl dostat Nobelovu cenu. Takže tu pracovali společně Jan Svoboda a Antonín Holý a celá řada skvělých chemiků a biochemiků, a to byla úžasná kombinace.
Pandemie infekce HIV, éra profesora Holého a objev Tenofoviru, dodnes nejužívanějšího léku proti AIDS, to byla taky převratná doba. Dá se nějak srovnat s tou dnešní?
Byl jsem mladý, takže byla mnohem lepší (směje se). Ale vědecky byla vlastně ještě zajímavější a ten úspěch tomu napovídá. Vznikla zde opravdu vynikající česká virologická škola. Byli tady lidé, kteří uměli pracovat s jiným, ale velmi příbuzným virem. K vývoji léku potřebujete metodiky a spoustu dalších věcí a trvá léta, než to dáte dohromady. A pak tu byli vynikající chemici, nejen Antonín Holý, ale například Alois Pískala, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšela. Ten vymyslel několik protinádorových léků, kterých se dodnes ročně prodá za dvě miliardy dolarů. Bohužel se to nepodařilo správně a včas licencovat, farmaceutické firmy tu sloučeninu nedotáhly včas do aplikace, nejsou z toho žádné licenční poplatky, on z toho neměl nic, dokonce ani pořádné uznání. Vedle toho se pracovalo na dalších enzymech viru HIV, jako jsou proteázy. Této práce jsem se účastnil i já.
A děláte to dodnes…
Ano, přesně tak, včetně proteáz koronaviru SARS-Cov-2. Opět v téhle budově na Praze 6 pracovalo několik největších odborníků na proteázy v Evropě. A byli tu také chemici, kteří uměli dělat jejich inhibitory. V době, kdy byl svět rozdělený železnou oponou, nebyla globalizace, nebyl internet. Věděli jsme, že HIV způsobuje AIDS, že je to pandemie a že je zle. Ale doba byla jiná. Za bolševika se zprávy nešířily moc rychle a myslím, že to na začátku 80. let nebylo takové téma, že by se objevovalo na titulních stránkách novin. Teď je covid na titulních stránkách možná až moc.
Máte nějaká doporučení, jak přestát další období ve zdraví?
Zkráceně bych řekl: sportovat, radovat se ze života, jíst hodně zeleniny, mýt si ruce. A taky vitamín D určitě pomáhá. Takže hodně sluníčka, pohybu a podporovat imunitu dobrou náladou. A rozhodně doporučuji na podzim očkování proti chřipce, aby se nám nesešly ty dvě epidemie najednou.
Na závěr musím zmínit, že ač jsem to nečekala, vaši knížku Viry pro 21. století jsem přečetla jedním dechem a je velká škoda, že je vyprodaná. Neuvažujete o dotisku nebo reedici s přidanou kapitolou o SARS-CoV-2?
To samozřejmě není na mně, ale snad neprozradím žádné tajemství, že nás již s mým vynikajícím spoluautorem profesorem Machalou kontaktoval ředitel nakladatelství Academia, že bychom měli připravit druhé vydání a přidat tam kapitolu. Ano, je to v plánu.
(Rozhovor byl publikován ve Zpravodaji Vojenské zdravotní pojišťovny).
Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. (57)
- Přední český biochemik, vedoucí výzkumné skupiny na ÚOCHB AV.
- Prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum
- V badatelské činnosti se zabývá zejména proteázami retrovirů a neuropeptidázami.
- Je členem Učené společnosti ČR a nositelem ceny za biochemii.
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR - Patrně nejproslulejší a rozhodně jedno z nejúspěšnějších tuzemských vědeckých pracovišť. Zabývá se základním výzkumem v oblasti organické chemie, biochemie a v příbuzných disciplínách, převážně orientovaným k aplikacím v lékařství a životním prostředí. ÚOCHB nejvíce proslavil prof. Antonín Holý (1936 – 2012), chemik a objevitel mnoha antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B či oparů. Z jeho patentů získává instituce každoročně 60 až 80 mil. dolarů.
