Nedávno jsme řešili veliký problém. Pavouk, kterého si žádal vnouček k vánocům a který se stal takřka právoplatným členem rodiny, ztratil jedno své červené oko z korálku. Nebylo divu, pavouk byl ve velice odbytém provedení a já myslela, že bude odhozen vbrzku mezi ostatní hračky a zapomenut. Ale mýlila jsem se, pavouk se stal oblíbencem a byl vláčen všude s sebou, kam se vnouček hnul.
A pak se začal pavouk pozvolna rozpadat, přilepené oči jsme několikrát opravovali a trnuli, kdy si vrazí vnuk dráty z pavoukových noh do vlastního těla. Nakonec kdesi jedno z očí z červeného korálku odpadlo a my byli donuceni hledat ztracené oko po zahradě v trávě. Samozřejmě se nenašlo a vnouček truchlil. Ve snaze mu pomoci, našla jsem dva velké červené korálky a s pomocí dědy jsme je pavoukovi implantovali v naději, že se vnouček zaraduje. Ovšem to jsme se tedy přepočítali! Jakmile spatřil černého pavouka s velkýma kulatýma červenýma očima, spustil pláč, ryk a řev, že chce ty jeho „normální oči“. Podezírám ho, že se ho bál, a přiznávám, že s těma očima nevypadal zrovna nejlíp.
Měla jsem trochu výčitky svědomí, a tak jsem mu navrhla, že za vysvědčení z první třídy dostane nějakého jiného plyšáka, aby měl radost. A ať si vybere. Doufala jsem v něco hezkého a milého, i když jeho zalíbení v pavoucích mne mělo varovat. A taky že jo.“Babi a mají taky v tom obchodě SLEPICE ?“ (Dcera mne už předtím varovala, že si zahrávám, že už na ní požadoval živou slepici, kterou by prý umístil na balkoně, což bylo samozřejmě rázně zamítnuto.) Jak já ho znám, bylo mi to jasné – tady nejde jen o slepici jako takovou, ale jako většina věčně hladových mužských chce mít jistotu pravidelného denního přísunu vajec ! :-))
Nebude mít živou, bude tedy mít plyšovou, snad ji vymění za pavouka a na balkoně jí může udělat něco jako kurník, rozhodla jsem…Jala jsem se probírat nabídkami slepic a jedna mne doslova uchvátila ! Když se nebude vnoučkovi líbit, tak si ji snad já nechám jako svou oblíbenou, nakonec – proč bych taky já, na stará kolena, nemohla mít svou oblíbenou plyšovou slepici ? :-)) Byla téměř v životní velikosti a u zadku se jí houpalo dokonce VEJCE !!! To mne teda fascinovalo. Nakonec – slepice prý nejsou vůbec hloupé, ale naopak. Pamatuji vyprávění chovatele, jak mu spadlo do nádrže s vodou kotě a slepice spustily takový ryk a běhaly zoufale kolem barelu, že se šel podívat, co se děje a kotě vytáhl, jinak by se utopilo!
A tak slepice byla zakoupena a vnouček se zaradoval, když jsem mu poslala její obrázek, a vypadalo to, že je nadšen. No, uvidíme…ale já si teda pěkně naběhla. Jakmile to zjistila jeho sestra, začala na mně požadovat buď krokodýla nebo komára, ačkoliv jsem se vehementně vnucovala s roztomilým prasátkem nebo morčátkem. A to ještě nevím, co mě čeká za požadavky od dalších tří vnuček, až uvidí slepici. Ale u nich mám aspoň jistotu, že slepice je teda určitě nenadchne. Spíš by je okamžitě začalo zajímat, jestli se to vejce visící na provázku bude moct strčit zpátky tam, odkud vylezlo…
