Při přípravě půdy likvidujeme i vytrvalé plevele. Na jaře se dobře dostávají ze „zralé“ půdy. Jindy v roce nedostaneme ze země tak dlouhé oddenky bršlice i například pýru jako z mrazem nadýchané a odpočaté země. Dost záleží na zimních mrazech a výšce sněhové pokrývky, kdy bude půda v optimální struktuře, snadno zpracovatelná. Čím je v ní více organické hmoty, tím lépe se s ní pracuje. U kvalitních zahradních zemin se takový stav dostaví prakticky kdykoliv, obyčejně pár hodin po dešti – pokud přijde – nebo po zalití.
Hnojení kompostem, hnojem
Převezmeme-li zahradu na jaře, obyčejně už s ní majitel na podzim nic nedělal, nehnojil hnojem. Po výsevu a výsadbě první vlny zeleniny máme nějaký ten čas na zpracování půdy na ostatních záhonech. Tam, kde budou okurky, melouny, rajčata, papriky, lilky, dýně, cukety (půjdou do země až začátkem či spíše po polovině května, podle toho, kdy v místě hrozí poslední jarní mrazíky) zarýváme do hnízd kvalitní kompost či dobře rozložený hnůj. Abychom věděli, kde to bylo, označíme si místa tyčkami. Máme-li kompostu dost, můžeme ho zarývat do celé plochy. V rámci těchto žroutů hnoje je třeba přihlédnout ke kvalitě hnojiva. Pokud hnůj není rozleželý, raději dáme pod rajčata kompost a minerální hnojiva. Dlouhé uvolňování vyšší dávky dusíku rajčatům nedělá dobrotu. Rostou do zelené hmoty, později kvetou a tím dozrávají první plody později, hlavní sklizeň se posunuje do druhé poloviny léta, což je ve vyšších polohách na škodu. Také mohou být citlivější k houbovým chorobám.
Usnadnění výsevů
Pustíme-li se vedle výsadby i do výsevů, zjistíme, že v řádce na záhoně vyroste obyčejně mnohem více rostlin, než o kolik jich v místě stojíme. Nějak se jich musíme v řádce zbavit, musíme je vyjednotit. U druhů zeleniny, které se mohou rozsazovat, je takový výsev zdrojem sadby. U některých druhů se přesazování nedoporučuje.
Jednocení zeleniny
Rostlinky z jednocení salátů, kedluben, póru, mangoldu, naťové petržele, seté cibule lze využít na doplnění řádků, výsadbu jinde. U těchto kultur poškození hlavního kořene není důležité po sklizňovou část. Dokonce přispěje k rozrůstání kořenového systému. U dalších druhů jako je řepa, ředkvička, černý kořen, petržel kořenová, mrkev, karotka, či mák se přesazení nedoporučuje. U nich se s poškozením hlavního kořínku poškodí obyčejně i užitková část. Zpravidla pak bývá pokroucená, nedostatečně narostlá, zakrnělá. Rozdílné mohou být výsledky u dosti podobných druhů brukvovité zeleniny. Tuřín se předpěstovává, a dosti podobné vodnice a ředkve nejsou z přesazovaných semenáčků pěkné. Nechci tvrdit, že je nemožné opatrně přesazovat ředkvičky či výsev mrkve (asi by se našlo více zahrádkářů, kteří to dokáží a dělají) ale nebudu to doporučovat.
Speciální úprava osiv, usnadnění výsevů
Běžně se některé druhy zeleniny moří, ať už je to proti škůdcům nebo chorobám, vcelku běžně se i upravuje povrch semen, zbavují se chloupků, háčků či silného osemení. Kdo hůře vidí na setí jemných semen, může si koupit osivo obalované, pásky s výsevy, které se jen položí do rýhy, přihrnou, pořádně zalévají. Obal obyčejně obsahuje látky chránící semeno před chorobami a škůdci, možná startovní dávku hnojiv, ale potřebuje pro svůj rozpad více vláhy než je třeba ke klíčení semínek bez obalu. Při nedostatečné zálivce vzchází pomalu, na etapy.
S výsadbou (výsevy) některých druhů zeleniny nechvátáme
Na jedné straně je hrášek, který snese až – 5 °C, na druhé jsou teplomilné druhy, které bychom neměli ani v noci vystavit teplotám pod 10 °C. Ty je velmi výrazně zbrzdí mladé rostliny v růstu a vývoji (předpěstovanou sadbu i vzcházející přímé výsevy). Dokonce je to u sadby okurek hraniční teplota k přežití. Citlivé odrůdy už to nemusí rozdýchat a nedají obvyklý výnos, ani když přijde ideální léto. Pozor tedy na podchlazení paprik, rajčat, okurek, lilku, z ostatní zeleniny bazalek, majoránky a např. celeru. Ten pokud nastydne, rád vykvétá. Naše malá republika má jak velmi teplé oblasti, kde se teplomilná zelenina vysazuje někdy koncem dubna, ale i chladnější, kde musí člověk čekat, jestli přijdou ledoví muži. V ještě vyšších polohách může v té době na některých záhoncích ještě ležet sníh…
Zalévání ve vztahu k půdě a rostlinám
Humus v půdě má krom jiného význam i pro zadržení vody, brání vytváření půdního škraloupu, s takovou půdou se lépe pracuje, zálivková voda se do ní snáze dostává, humus ji i zadržuje (písčitá půda vsákne vodu mnohem snáze než kompost, ale neudrží se v ní). Kompost nebo hnůj zarytý pod jednotlivé rostliny nebo do řádku tedy dokáže lépe hospodařit s vodou než zemina v okolí. To je důležité zejména v době, kdy je vody málo. Okopaný záhon, na kterém se zalévají jednotlivé rostliny nebo jen řádky mají menší spotřebu vody i lidské práce než záhony zalévané plošně. Okopáním či kypřením přerušíme vzlínání vody k povrchu a omezíme výpar, dostáváme do půdy i potřebný vzduch. A tak upozornění na to abyste dali tyčky do míst, kde zarýpáte hnůj či kompost má více významů. První je jasný – víme kam sázet, ale významů je více. Víte, kde máte být opatrní při kypření půdy v době, kdy to ještě jde a kam zalévat v zapojeném porostu. Ještě tomu napomůžete, když uděláte vedle stonku zeleniny ne jedné straně zálivkovou misku. Zbytek záhonu můžete okopávat, v misce jen plít a lehce kypřit. V místě kde se zalévá je více kořenů, takto i snáze a rychleji zálivkou doplníme chybějící živiny.
Ivan Dvořák
