Příběh mých sukulentů
Foto: autorka

Příběh mých sukulentů

18. 1. 2020

K tomuto článku mě vyprovokoval dotaz p. Vladimíra Č. a následující debata v chatu hobby. Uvědomila jsem si, že sukulenty mám (a měla jsem jich víc). Pracně jsem vkládala k textu fotky, tak se nedivte jejich uspořádání - jinak to neumím.

Začalo to před více než třiceti lety, kdy mně kolega dal tlustici (Crassula ovata). Tu mám dodnes, zaštipuji každý rok, kmínek ale zůstává už mnoho let stejný. V r. 2007 v zimě překvapivě vykvetla, ale nevím, jak ji ke kvetení znovu přinutit.

Protože je mi často líto vyhodit odštípnuté výhonky, má mnoho dětí, které se rozběhly do světa, mně zůstala tato dcera, také už má dost roků.

 

 

Před pěti lety jsem si na Florii Kroměříž koupila tlustici s drobnějšími listy, abych si vytvořila bonsaj. I když jsem postupovala podle rad na webu, výsledkem je opět jen stromek s vytáhlými větvemi, asi mám doma málo světla a letnění na balkoně nestačí. Tak jsem si předloni vytvořila lesík z odštípnutých výhonků. Na jaře už bych ho měla rozdělit.

 

Většinu rostlinek jsem dostala, nemám dobré zkušenosti s kupovanými, málokdy přežijí. Dostala jsem i tuto Gasterii verrucosu, český název nemá. Kvete každou zimu, stvol je letos dlouhý 60 cm, když byla dál od okna, měřil i přes metr.

  07-gasterie-kvet.jpg

 

Aeonium Schwarzkopf jsem si přivezla z řeckého ostrova před 12 lety. Od té doby se snažím ho udržet aspoň při životě, když vidím, že je moc vysoký a ohýbá se, uřežu vršek a zasadím znovu. V Řecku byla rostlina rozkošatělá, mně nové výhonky vždy odpadnou. Letos jsem ji radši připevnila k opoře. Poradíte někdo, co dělám špatně? V létě na slunci má krásnou tmavočervenou až hnědou barvu.

 

 

Okolí Haworthie bylo letos po přenesení do bytu pořád lepkavé, nic podezřelého jsem neviděla, až nedávno syn v paždí objevil puklice. Protože vím, jak je těžké se jich zbavit i na hladkém povrchu, největší jsem vyhodila a menší, které se zdály být čisté, zasadila, i když teď není vhodný čas na přesazování. Uvidím, které přežijí. 

 

 

Ráda sukulenty sesazuji do misek, momentálně je stapélie spolu s haworthií (stapélie má český název smrdutka, květy opravdu nepříjemně páchnou jako hnijící maso). 

 

 

Sázím i do netradičních nádob, netřesky moc vody nepotřebují, tak se nemusím bát přemokření.

 

 

Sukulenty mám i na balkoně, vytvořila jsem miniskalku. Na jaře kvete kosmatec, na podzim se rozchodník zbarvuje do červena. 

  

 

Využila jsem i rozbitý květináč.

 

Když jsem si prohlížela fotky v archivu, uvědomila jsem si, kolik rostlinek jsem svou přílišnou péčí umořila.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?