Dveře ke štěstí

Pár střípků stříbrných,

barevné korále,

milostná písmenka

vyrytá ve skále.

A cesta ke dveřím,

ke dveřím ke štěstí,

otázka odvěká

na zpustlém náměstí.

Milostná vzplanutí

na tichém nábřeží,

které se marně ptá,

komu tok náleží.

A řeka, plyne dál,

cesty své neřeší,

tak někdy mine i

ztráty a nálezy.

Já stále hledám klíč

od dveří ke štěstí,

a tak se ocitám

na mylném rozcestí.

Třpytivé korálky

a střípky slepené,

jsou jako polibky

jinými kradené.