Milošek Bednář, zvaný Bendžo, byl chlapec uzavřený. Zatímco jiní studenti železniční průmyslovky četli po lavicí Rodokapsy, dobrodružnou literaturu a ručně opisované erotické povídky, Bendžo si listoval v katalogu elektronek. Domů se jezdilo jen občas a tak komunita trávila nedělní dopoledne vymýšlením různých aktivit. Bendžo vždy mizel v suterénu druhého internátu a nosil s sebou tajemství.
Parta banditů kouřila a hrála přiblblé závodivé hry. Frantík Menclů a Vašek Křižka, Lupin, chodili tajně zápasit na Belveder. Vždy si vzali deku, svlékli se do půl těla a nastal souboj v zápase řeckořímském. Boj bez jakýchkoliv pravidel. Po letech se pak už dospělí chlapi se to mu smáli. Vašek ale potěšil Fanouše:, "Já si dodnes na ty zápasy vzpomínám. Byl to naprosto korektní způsob boje!“
Jednou potkal upocenou teplákovou jednotku sám ředitel Formánek.
"Jste horda!“zhodnotil pedagog sestavu třiceti špinavých a různě postrojených individuí.
!Čingischán by se za vás nemusel stydět. Chybí mi za vámi jen pach spáleniště a obraz zničené země. Jste horda!“Ředitel si odplivnul a pokračoval v procházce, zavěšen do své zákonité manželky.
Bendžovo tajemné nedělně dopolední mizení v suterénu vyvolávalo mezi puberťáky různé dohady. V někom ještě doznívala ozvěna dobrodružných knih, temných zákoutí a záhad všeho druhu. Bendžo se tvářil tajuplně, na dotazy neodpovídal a své tajemství si chránil jako starý houbař svůj ,,flek“.
V suterénu nebylo jednoho nedělního odpoledne zamčeno. Partě vetřelců se zjevila radiostanice OK2KKX. Za stolečkem seděl Bendžo se sluchátky na uších a hrál fóneligu! Hoši pak pomáhali Bendžovi navazovat spojení. Béďa Hošek se prezentoval jako hlasatel německý. Pořád vykřikoval: "Hier Czechoslowakische station Ontário kilowat zwei, kilowat, kilowat Xantip!“ Později zájem opadl. Do suterénu chodilo čím dál tím méně zájemců. Navazovat spojení s místními děvčaty bylo daleko zajímavější, nežli podobná činnost s amatérem na ostrově Rujána. Vše skončilo, když jednou v neděli dopoledne vytrhl Flint Bendžovi mikrofon a vzkázal všem amatérům, ať si trhnou nohou! Tak zhynul kroužek radioamatérů.
Agilní Bendžo upadl zcela do osidel Svazarmu. Založil střelecký a parašutistický kroužek.
Těžkým průšvihem mohla skončit činnost střeleckého kroužku. Na první výlet do přírody vybavil totiž Bendžo hordu banditů malorážkami a krabičkami nábojů. Na dřevěných tabulích byly neseny papírové terče. Na místě samém v lesním údolíčku zapíchli dobrovolníci terče do země. Bendžo vydal krabičky nábojů. Stalo se však něco hrozného. Bendžovi se celá akce vymkla z rukou.Terče zůstaly nedotčeny. Co terč, to panna. Bandité, vyzbrojeni malorážkami stříleli divoce po všem živém. Zmocnil se jich pocit ozbrojenců, bojujících v džungli. Najednou se objevil se rolník s rukama nad hlavou!
"Kluci nešťastní, co to tady vyvádíte. Ve vinohradě mí lítaly kulky nad hlavou. Znám to z fronty. Jsem Volyňák a byl jsem u Dukly. Celou dobu se plížím!“
Z banditů by se krve nedořezal. Parta se vrátila domů. Bendžo malorážky a střelivo uzamknul. Rolník se ukázal jako charakter. Nic nehlásil! Tak skončil střelecký kroužek Svazarmu.
Zůstal jen kroužek parašutistický. Záležitosti se ujal kvalifikovaný vedoucí. Dovedl kroužek až k seskokům. Na svoji mladickou nerozvážnost doplatil ve třídě jediný student. Zdeněk Crhonek, zvaný Šnek, dotáhl svazarmovské zanícení do vítězného konce.
Zatímco se později všichni spolužáci na vojně flákali u spojařů a posléze u železničního vojska, mlátil sebou Šnek o zem v Prostějově u ,,paragánů“. Bendža jistě v blátě cvičáků tisíckrát proklel.
