Kamínky, kameny, šutry

V kraji, odkud pocházím, se říkalo, že když pasák hodí za stádem kamenem, má ten kámen větší cenu než celé stádo. Byl to kraj nalezišť polodrahokamů, zkamenělin, kraj lomů a pískovcových skal.

Už jako děti jsme při návštěvě u příbuzných obdivovaly se sestrou sbírku kamenů našeho staršího bratrance. Později vystudoval geologii a stal se z něj vědecký pracovník. Stejné studium lákalo i mou sestru, ale nepřijali ji. Zájem o minerály jí však zůstal na celý život. Má jich doma plno a po odchodu do důchodu se hned přihlásila na studium mineralogie na Univerzitě třetího věku. Zde se spřátelila s jedním spolužákem, který je ještě větší fanatik. Nikdy žádné odborné vědy nestudoval, přesto však s kameny žije už od mládí, dokáže ohromit svou znalostí veškerých druhů včetně latinských názvů, rozezná kvalitu jednotlivých kusů a vyrábí šperky s kameny. Dokonce mám od něj i dva velmi krásné obrazy s motivem rozříznutého vybroušeného polodrahokamu. Se svými známými jezdí kameny hledat a čas od času se účastní i prodejních výstav.

Letos v srpnu se ti dva nadšenci, Marcela a kamarád Honza, vydali hledat vltavíny blízko Týna nad Vltavou. Není to snadné hledání. I když ví člověk přesně lokalitu, musí to být po žních, kdy je posekané pole, a nejlépe po dešti. Tihle krasavci, spadlí před miliony let z vesmíru, pak leží někde volně na hlíně. I sestra měla konečně štěstí a našla si svůj první vltavín, který na neznalce působí někdy dojmem lahvového skla.
 
Co se týče mne, jsem na "šutry" naprostý diletant. Poznám tak akorát achát, ametyst, karneol, které se nacházely v našem kraji. Líbí se mi ale i kamínky "obyčejné". Když jsem u moře, kde je oblázková pláž, chodím místo koupání po břehu a hledám, podle tvaru, podle barvy, čekám, který na mě "zakřičí". Beru jich spoustu do hotelu a pak je před odjezdem s těžkým srdcem probírám, volím své nej a ostatní zase ohleduplně odnesu zpátky na pláž. 

Před pár lety při dovolené na Krétě jsem si koupila výlet lodí na ostrov sopečného původu Santorini. Sestra si moc přála dovézt kousek lávy. Já jsem ani nevěděla, jak láva vypadá. V centru městečka všude prodávali jen pemzu. Pak jsem před obchodem se suvenýry objevila reklamní tabuli, která byla zasazena do keramického květináče, plného kamenů. To bude láva! Dlouho jsem tam postávala a pak jsem rychlým pohybem jeden kámen vzala. V tu chvíli mě chytl za ruku hlídač, který mě už asi dlouho pozoroval. Kámen jsem musela vrátit, až jsem se styděla. Při cestě z kopce zpět do přístavu jsem nakonec našla lávových kamenů dost.

Kameny jsou součástí světa kolem nás. I když patří do tzv. neživé přírody, jsou nepochybně nabity energií, umějí léčit barvou, složením, i když tomu někdo nevěří. Lávovými kameny se masíruje, kameny se přikládají na chorá místa, z kamenů se vyrábí energetická voda.  Já osobně si beru léčivý křišťál s sebou každý večer do postele.

Astrologie spojuje kameny s jednotlivými znameními zvěrokruhu. Beran má ve výběru hlavně ohnivé barvy, karneol, rubín, granát, jaspis.  O kamenech by se dalo hovořit dlouho. Nejsem však odbornice, chtěla jsem jen říct, že se mi líbí,  magicky mě přitahují a okouzleně se na ně dívám a beru je do ruky téměř s úctou.

Kameny se dostaly i do různých rčení. Kdo po tobě kamenem, ....., je jak z kamene, tlačí ho to jak kámen v botě, nezůstal tam kámen na kameni, i kámen by se nad ním ustrnul.
A jestli jsem vás svým rozjímáním moc nezaujala, nekamenujte mě, prosím.