V molové stupnici zas prsty bloudí,
černá a bílá teď úsměvy loudí.
Bílá a černá a šachovnice
nutí nás myslet zas trochu více.
Co vlastně prožijem od začátku,
když život nám běží a zná jen zkratku,
chvíli si pokoj nedá,
všechno do výšin zvedá.
Okolo nás běží ten čas,
všechno nám dá a bere zas.
Bez náhrady, bez nálady,
zůstanem sami a sami tady.
Tolik máš zájmů a přátel pár,
tolik máš lásek, cos nemiloval,
teď už to nejde, už uběhl čas
a máme jen to, co zůstalo v nás.