Kopretiny trhám na louce,
a vzpomínám na svoji maminku,
lehounce dýchám,
a sama pro sebe si říkám.
Co asi by si přála,
kdyby tady na kopretinové louce
se mnou stála.
Sluníčko hřeje a šimrá
mě po tváři,
maminko, věřím, že to
sluníčko, co vždycky
tak příjemně zazáří, jsi TY!
Plná lásky a dobroty!