To jsem si uvědomila o víkendu, kdy nám začal stávkovat odpad z kuchyňského dřezu a z umyvadla v koupelně. Chvíli jsem se utěšovala tím, že je to proto, že právě vypouští pračka. Ale myšlenka to byla lichá. Vědoma si toho, že tato situace si žádá rázný čin, vyhledala jsem tedy láhev s čističem odpadů. U nás doma se mu říká prostě krtek. A asi nejen u nás doma, neboť tomu rozumí i instalatéři. Použila jsem žravou tekutinu dle návodu, vyčkala příslušnou dobu a zkusila propláchnout. Voda stále neodtékala. Vyrazila jsem tedy pro dalšího krtka do drogerie a s nadějí aplikovala přes noc. Efekt byl nulový. Druhý den naštěstí dorazil instalatér a odstranil ucpávku pomocí dlouhé kovové pružiny.
Ty pravé krtky máme samozřejmě na zahradě u chaty. Projevují se hlavně v zimě, kdy tam bývá nekonečný klid. Nebojuji s nimi, pouze se je snažím usměrňovat tak, aby si příliš neoblíbili náš pozemek. Ke konci roku rozmístím na zahradu tyčky s větrníky vyrobenými z plastových lahví. S představou, že při větru budou vytvářet hluk a znepříjemňovat krtkům pobyt na mé zahradě. Když na jaře odklízím krtčí hromádky a snažím se uvést trávník do snesitelné podoby, utěšuji se, že krtek, který je vytvořil, byl asi nahluchlý.
Pro mě nejmilejším krtkem je v současné době krteček z kreslených pohádek Zdeňka Milera. Jako správná babička rozmazluji svého vnoučka pohádkami z tabletu před spaním. Z široké nabídky nejrůznějších pohádek si většinou vybere nějakou „krtečkovou“. A pak spolu hltáme krtečkova dobrodružství s autíčkem, s lízátkem, se žvýkačkou, s kalhotkami i s kropicí hadicí. Baví mě sledovat, jak můj vnouček pohádky prožívá a v kritických chvílích téměř nedýchá a drží hrdinovi palečky, aby to dobře dopadlo. A abych k tomu jako babička nepřišla moc levně, po skončení pohádky musím odpovědět na spoustu dotazů a vysvětlit všechny detaily.
Poslední krtek mě navštívil včera. Volala jsem synovi, ale nebral telefon. Zachvíli mi přišla zpráva následujícího znění: „Jedu krtkem, zavolám, až vylezu“.
