Cval koní, početná skupina lovců, troubení štvaného jelena a běsný štěkot smečky psů. Taková byla kulisa královských honů, které se u nás datují od vlády prvních českých knížat. Tenkrát šlo o ukázku prestiže a zběhlosti, také o zábavu. Především šlechty. O získání potravy prioritně nešlo, aristokraté sbírali trofeje a zdobili jimi stěny zámeckých salonů a chodeb.
Během doby se mnoho změnilo. Z honů se postupně stala společenská záležitost, k níž patřily efektní oděvy, kočáry pro dámy, závěrečný ceremoniál s Procovskými hostinami. Lovila se zvěř spárkatá – především vysoká, černá, lišky. Také dnes bezmála vymizelý zajíc. Výzvou pro lovčí družinu býval medvěd, vlk, v neposlední řadě liška. I jezevec. Během času se objevil muflon, v hornatých oblastech pak kamzík. Také původně u nás nežijící jeleni sika. Samozřejmě i zvěř pernatá.
Dnešní hony mají poněkud jiný důvod. Dílem jde stále o trofejní záležitost, zčásti pak o odměnu myslivcům za celoroční péči o zvěř v oborách. Jsou také formou redukce přemnožených druhů či škodné. Maso ulovených kusů bývalo atraktivním doplňkem jídelníčku vybraných restaurací. Vlastně je jím dodnes, dokonce ve stále širším měřítku. Díky farmovému chovu zvěře je dnes k mání víceméně celoročně. Mnohá velká vystoupení našeho pohostinství na světových výstavách stála z velké části právě na recepturách ze zvěře našich lesů. Roku 1967 na EXPO v Montrealu zkonzumovali hosté restaurace Praha v československém pavilonu krom jiného pět tisíc z Československa exportovaných bažantů. Skutečně střelených, nikoliv odchycených, broky nalezené v mase byly hledaným suvenýrem. I když se tedy z honů postupem doby stala víceméně sportovní záležitost, mnohé z historických zvyků se staly součástmi jejich dnešní podoby. Jak vlastně takové současné hony, jejichž čas nedávno nastal, bráno podle začátku kalendářního roku, vypadají?
Ve vymezeném prostoru – leči – vyplaší nadháněči zvěř a nasměrují ji před pušky lovců. Lečí je několik, po té poslední se provede výřad ulovených druhů a kusů. Což je sám o sobě rituál. Kusy mají být uloženy správným směrem, s jasně určenými pravidly. Vše doprovázejí fanfáry na lesní rohy – ty jsou ostatně také součástí honu samotného. Po výřadu se zhusta odehrává bujará zábava s hudbou a bohatým pohoštěním. Při ní se zvolí král honu, pronášejí přípitky – snad každému účastníku – přijímají noví myslivci, pasují střelci.
Hony tedy jsou významnou a populární součástí, najmě podzimu a zimy. I když, tak zdaleka nejen proto, aby obohatily sortiment restaurací o mimořádnou krmi.
Milan Ballík
