Zátiší plné jedu,
a přece tak krásné.
Dám si je k obědu
a budu psát básně
Obtížná někdy slova lásky jsou
Nehřej si hada na prsou,
nech ho spát v botě
Na Tvá ňadra patří kotě!
Jediné, co nezůstane nikdy skryto,
je láska
Jémine, děvenko zlatá, mysli na to,
již když tě prvně laská
Má tě rád, to né, že né,
bude však platit výživné ?
Neboj, neboj, já žertuji,
andělím i čertuji