Tento nadpis byl inspirován obrázkem, který je teď umístěn až pod článkem, mrkněte na něj, prosím. Jako titulní zřejmě nebyl dost ostrý.
Takže jsme již smířeni s tím, že „zmýlená neplatí“. Jenže přísloví a různá lidová moudra často klamou také. Jejich význam je většinou jasný, ale proč je tak podivně formulován? Posuďte sami, jaké protiklady nebo vyložené nesmysly se stále tradují - a proč vlastně? Marně si lámu hlavu nad tím, jak mohla vzniknout třeba následující rčení:
1. Vzali nohy na ramena
Jasné je, že se hovoří o útěku. Ještě existuje, asi nespisovné, slovo „zdrhnout“. Jenže jak si vlastně autor toho výroku ten útěk s nohama na ramenou představoval? Vždyť máme jiné, krásně výstižné rčení „Vzali do zaječích“. Potom jsem také zaregistroval, dokonce v kresleném podání pro děti, „už bere kramle“, „vzít roha“, „vobrátit fusekle“ a „prásknout do bot“. Z toho všeho rozumím jen prásknutí do bot . To by mne opravdu zajímalo, jestli je to jen náš „typicky český“ smysl pro humor, anebo lze podobné nesmysly nalézt i v cizích jazycích.
Pomůže mi někdo? Mimochodem, slovo „kramle“ je ve stavařině správně „tesařská skoba“. Nevím, jestli má ještě jiný význam v hovorové češtině. Může nějak souviset s utíkáním?
2. Dělal jednu botu za druhou
Nuže, zřejmě pořád chyboval. Cítíte to stejně? Čili původ tohoto rčení je v obuvnické dílně a zavinil to popletený nebo opilý švec? Držel se vůbec přitom svého kopyta? Řekl bych, že toto pořekadlo nějak souvisí s fenoménem prvorepublikového Baťova podnikání, které mělo následovníky po celém světě. A pokud možno nechybující.
3. Prostý, jako dveře bez kliky – (ruské přísloví)
No jo, asi jim při stavbě došly peníze. Viděl jsem i u nás dům, kde již nestačily peníze na balkony, tak všude museli před zabudované balkonové dveře improvizovaně namontovat zábradlí. Nebo, že by takové dveře byly ruským synonymem pro vyjádření něčeho opravdu prostého, pro prostý lid, žijící za carského Ruska v chudobě? Ale spíš myslím, že by to mohlo mít podobný význam jako naše české
„je to jednoduchý jako facka“. Na druhou stranu naše „mít kliku“ s tím zřejmě vůbec nesouvisí. Filologové uvádějí, že se jedná o německý studentský slang - německé das Glück“ tj. štěstí. Ovšem mít u dveří kliku lze dnes již považovat za normální standard a o žádné zvláštní štěstí se nejedná, a to nejspíš ani v Rusku. Ale pozor „klika“ může také být hanlivé označení skupiny jednotlivců, kteří se navzájem podporují v nějaké nekalé činnosti. Jde o původ francouzský „la clique“ (klik) s týmž významem. Francouzské slovo „klik“ se při převzetí do češtiny jen zvukově připodobnilo domácímu „klika“.
4. Chudobná to myš, co jen jednu díru má - (staré české přísloví)
Přiznám se, že jsem toto přísloví neznal a je to pěkná pitomost. Pokud se ovšem nejedná o myš, kterou jsme nechtěně zamkli ve
spižírně. Já jsem jednou měl myš i v ledničce, zřejmě tam vklouzla, když jsem byl zrovna otočen k nákupní tašce. Z čehož vidíme, že myš je chytrá a určitě by nehledala nic k žrádlu v kostele. Čímž narážím na další nesmyslné přísloví „chudý jak kostelní myš“. A další blábol:
"zpocený jako myš“. Možná se zpotí, když bere kramle před kocourem, ale pod jejím kožíškem to nemůžeme vidět! Potud zážitky s myšmi, byly vždy čiperné, Vzpomínám jen matně na jednu šedou myš v mém životě – na pracovišti.
5. Držet někomu palce
Je to nelogičnost významová. Budeme-li držet palce, nemůže plnit své každodenní povinnosti. Naše myšlenky se tak mohou soustředit jen na někoho, protože nemůžeme nic jiného dělat. Význam slovesa držet není jednoznačný. Nabylo v průběhu vývoje několika významových odstínů, které se staly východiskem pro frazeologická spojení: držet s někým, držet se něčeho zuby nehty, držet se zpátky, držet někoho v hrsti apod. Držet se někoho, držet někomu palce mají obdobu ve rčeních německých a v češtině se rozšířila asi přímým vlivem němčiny. Proto byla některá z nich dříve odmítána. (Toto jsem někde vyčetl).
6. Zlom vaz!
Spojení „zlomit někomu vaz“ znamená učinit někoho neškodným, znemožnit jej nebo úplně zničit. Uvádí je již Jungmannův slovník a označuje je za vulgární. Ovšem, jak všichni víme, dnes naopak vyjadřuje přání úspěchu a je poměrně mladé. Dočetl jsem se, že vzniklo v prostředí hereckém. Dokládá to jedno místo z eseje bratří Čapků, kde čteme: „Divadelní lid je, jak známo, pověrčivý; například nesmíme přáti herečce před premiérou 'Mnoho štěstí', nýbrž „Sraz vaz!“, přičemž se má na dotyčnou naplivat.“ S tím pliváním jsem se nikdy nesetkal, to musí být zajímavé ve větší společnosti.
7. Jak k jídlu, tak k dílu
Tady si někdo plete pojmy s dojmy, přece záleží na prostředí. Kdysi jsem dělal stavbyvedoucího v pohraničí, u firmy, která začínala a dělníky si tedy nemohla vybírat. Měl jsem pod sebou velké množství tzv. nepřizpůsobivých občanů, kterým neobyčejně chutnalo, ale v pracovním procesu to znát nebylo. Naopak existují „fajnšmekři“, kteří si jídlo pomalu vychutnávají, ale při práci jsou velmi výkonní. I takové jsem poznal. Pak jsou tu ještě jiné pohledy na věc a další přísloví: „Sytý hladovému nevěří“. „Dobré prase všechno spase“. „Co sis uvařil, to si sněz“.„Hlad je nejlepší kuchař“. „S jídlem roste chuť“. „Láska prochází žaludkem“ a přehnaným podstrojováním lze i zabít. Pozor na to, milé dámy z i60!
8. Vlk se nažral a koza zůstala celá
To bychom spíš mohli říci „Koza se nažrala a vlk zůstal celý“ . Nebo se mi také líbí: „Němý hluchému pošeptal, aby se slepý podíval, jak beznohý utíká“. No jo, vím.“ Já o koze, ty o voze“. Ovšem ještě známe „ Kozel dlouhou bradu má, a není mudrcem“ - (české přísloví) a
„Kozel je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, hlupák ze všech stran“ – (židovské přísloví) .“My o vlku a vlk za dveřmi“. Můj kámoš,
všeho nechám, už tam spěchám. Přestaň škrábat na dveře!.
9. To jsou paradoxy! Vždyť jsem učitel ...
„Líná huba, holé neštěstí“
„Mluviti stříbro, mlčeti zlato“
„Kdo se moc ptá, moc se dozví“
10. Žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebyl konec
Tímto pravdivým příslovím se tedy s vámi, milí přátelé, pro dnes rozloučím. Ovšem neodpustím si svoji otázku. Znáte také nějaká podobně pomýlená přísloví?
Poznámka pod čarou
Shodou okolností jsem při svém pátrání po nesmyslech v naší lidové slovesnosti narazil také na řadu zajímavých obrázků. Někdy příště se k nim vrátím. Dnes, k dokreslení pointy mých předchozích úvah, vložím jediný. Byl u něj následující text:
Trojský kůň ve filmu Trója v Çanakkale v Turecku.
Opravdu stál ve filmu před panelákem?
A recenze tohoto filmu by vás také mohla zajímat, já jsem se tedy bavil. Mrkněte se aspoň na úvod, pod něj vložím odkaz na celý článek.
RECENZE: Troja, válečná historka bez pohádky
Velkofilm Troja spolkl dvě stě milionů dolarů a potřebuje je zpátky. Má-li si svůj podíl na nich člověk alespoň trochu užít, nesmí chodit do školy ani číst řecké pověsti, aby věčně neřičel: Nesmysl, tak to vůbec nebylo! Film totiž slavnou báji vlastně vůbec nepotřebuje. Vykostil ji až na samu dřeň, ale nic nového, vlastního nepřidal. Hlavně ji však zbavil snad nejpůvabnějšího prvku, úlohy olympských bohů, jejichž šarvátky a rozmary řídí osudy lidí. Bohyně, jež si řeknou o Paridův soud, která je nejkrásnější, a pak si vyřizují vzájemné účty prostřednictvím svých smrtelných oblíbenců, náhle neexistují. Nezasahují do bitek, nepohrávají si s nitkami životů.
Hollywood škrtá celé nadpřirozeno. Jenže co pak zbude? Antický Pearl Harbor, kde lidé bohy „moderně“ pohrdají nebo je zpochybňují. Kde dokonce Achilles nemá po své matce božský původ, matka mu tudíž nesežene od olympského kolegy Hefaista zvláštní zbroj, nezmíní se ani o jeho nezranitelném těle, s výjimkou příslovečné paty. Filmový Achilles se tudíž mohl klidně jmenovat Franta nebo John. Je to zkrátka šikovný bojovník hnaný touhou vepsat se do dějin, zamiluje se a zachraňuje svou lásku coby tuctový romantik, malebně zmírající na zeleném pažitu se slovy: To nic, to nic - It’s all right. Hvězdnému Bradu Pittovi pro tuhle roli stačí dvě gesta rukou a pěkné nahé pozadí. Podobně se změnil Paris: nikoli čistý hoch, jemuž Helenu dohodí Afrodita, nýbrž sukničkář, jenž vážně vzplane, což Orlando Bloom předvádí vraštěním obočí.Taktéž Helena je ve filmu jinou bytostí - ubohým mládětem provdaným za olezlého starce. Vrcholnou svévolí je vyústění osudu milenců, do nebe volající „úprava“, jejíž autor by snad byl schopen nechat přežít Romea, Julii
i jejich psa.
Zdroj: https://kultura.zpravy.idnes.cz/recenze-troja-0d3-/filmvideo.aspx?c=A040512_185718_filmvideo_dpi