V mládí byl pro ně televizor naprostou novinkou, ukázkou nejmodernější techniky. Nyní je televizor jejich mládí muzejní exponát a se současnými super chytrými televizory má společného pramálo. Podobné to je s domácími spotřebiči, s auty, s komunikační technikou. Co ještě tato generace stihne zažít? Jak se v příštích letech bude měnit už tak rychle se měnící svět?
Prognózy statistiků jsou už nyní celkem jasné. Další a další změny se budou odehrávat, nejen co se týká věcí běžné spotřeby, ale také mezilidských vztahů a fungování rodin. A vzhledem k tomu, že lidský věk se stále prodlužuje, dá se říct, že mnozí současní šedesátníci mají před sebou ještě čtvrt století dalších velkých změn.
Auditorská společnost EY loni dělala průzkum s názvem Kam kráčíš, Česká republiko anebo ČR za 25 let. Vyplynulo z něj například, že většina lidí je přesvědčená, že do pětadvaceti let se v Česku bude platit eurem. Vedoucí partnerka EY v České republice Magdalena Souček k průzkumu uvedla například toto: „Tři čtvrtiny oslovených Čechů věří, že do dvaceti pěti let se do čele země probojuje žena. Přitom ženu na Hradě nebo ve Strakově akademii si dokážou představit více muži než ženy.“
Další změny předpovídají demografové. Poroste počet lidí, kteří v životě vůbec nevstoupí do manželství. Velkou část produktivního života budou lidé trávit takzvaně single nebo v páru, ale nesezdaní oficiálně. Zkrátka, zatímco v mládí dnešních seniorů byl život takzvaně na hromádce výjimkou, na sklonku jejich života bude ve společnosti běžnější než manželství. Zatímco v době jejich mládí byl rozvod výjimkou a byl považován za selhání, za pětadvacet let budou lidé, kteří se nikdy v životě nerozvedli, spíše raritou. Čísla jsou jasná: Před pětadvaceti lety se rozváděla třetina párů, nyní končí rozvodem každé druhé manželství. Rodina už nyní není to, co si pod tímto pojmem představovali dnešní senioři ve svém mládí.
„Dospělí se nyní často v novém vztahu starají o děti, pro které nejsou biologickými rodiči. Vznikají různá složitá uspořádání a rodičovství začíná být dáno spíše sociálně než biologicky,“ říká sociolog Marcel Tomášek. A dodává: „Lidé zakládají rodiny ve stále vyšším věku. Před pár lety se v případě narození dítěte matce, která měla po třicítce, mluvilo o pozdním mateřství. Nyní je to téměř standard.“
Dá se očekávat, že věk, kdy si lidé budou pořizovat děti, se bude dál posouvat, a tak se mnozí ani nedožijí toho, že se stanou praprarodiči, byť se celkově věk, jehož se lidé budou dožívat, bude zvyšovat. Přesto se prababička či pradědeček mohou časem stát raritou, když se děti budou rodit čtyřicetiletým rodičům. Tuto prognózu potvrzuje další fakt: Nyní se ročně narodí v Česku asi tři tisíce dětí pomocí asistované reprodukce, před deseti lety jich bylo o tisíc méně. Kliniky asistované reprodukce představují čím dál větší byznys, neustále jich přibývá a přibývat bude. A tato možnost, jak přijít k dítěti, byla pro dnešní seniory něco jako příběh ze sci-fi filmu. Dnes si běžně povídají o tom, že jejich vnučka či snacha otěhotněla díky pomoci lékařů.
„Nejvíce si uvědomuji, jak se za mého života svět změnil, pokaždé, když beru do ruky mobil,“ říká osmašedesátiletý Stanislav, bývalý elektrotechnik. „Vnuk se pokaždé dobře baví, když mu vyprávím, že za mého mládí byla vymoženost i pevná telefonní linka. Že když jsem si chtěl domluvit rande s jeho babičkou, běhal jsem na druhý konec města do telefonní budky, z ní jsem volal k ní domů, protože její rodiče doma měli telefon, a když jsem ji doma nezastihnul, tak jsem v té budce třeba i hodinu čekal a pak jí zkoušel volat znovu, jestli už nepřišla domů. To si nikdo z mladých, kteří už vyrostli v mobilní době, neumí představit,“ vypráví.
„Pro mě je největší změna v tom, jak nyní fungují rodiny,“ říká pětasedmdesátiletá Květa, bývalá učitelka. „Model máma, táta a děti mizí. Děti za život poznají několik partnerů svých rodičů, často putují v rámci střídavé péče z domácnosti do domácnosti. To, co bychom my v mládí označili za rodinu, která naprosto selhala, je dnes úplně normální standardní rodinný model. V té souvislosti si asi nejvíce uvědomuji, jak hodně se za mého života svět změnil.“
Podobných převratných změn zaznamenal každý, komu je nyní nad šedesát, mnoho. Mnohem více než kdy která jiná dřívější generace. A je na každém, jestli se na ty další změny, které ho ještě v životě čekají, těší nebo se jich děsí. Každopádně si současní senioři zaslouží obdiv za to, že se s tou zrychlenou dobou, ve které žijí, dokáží ve většině případů skvěle vyrovnat.
