Vážení čtenáři. Řetězový oběžník s názvem „Proč jsou muži šťastnější“ mi kdysi poslala má virtuální kamarádka Jitka Havlová, dnes již také mezi námi na i60, s jedinou připojenou větou: „Svatá pravda“. Původní autorku se mi nepodařilo vypátrat, její text se opakuje u mnoha blogů po řadu let, ale zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo by se s ní pokusil polemizovat. Já to naopak pochopil jako výzvu k polemice a uvítám, když se k ní někdo z vás připojí. Pro snazší orientaci při vašich případných reakcích základní myšlenky vytisknu velkými písmeny, tlustě a budu je číslovat. Původní text je dlouhý, tak svůj článek rozdělím na několik částí.
V této první části se budeme zabývat jen významným dnem „D“.
1. JEJICH SVATEBNÍ PŘÍPRAVY SE DĚJÍ SAMY OD SEBE
Svatební přípravy právě ženu nejvíc baví. Často je promýšlejí, i když je ženich ještě neznámý anebo nejistý. Pokud je alespoň pravděpodobný, trénují i podpis svého nového příjmení. (Přistihl jsem při tom i moji Danušku). A mají promyšlené vše – i jídelní lístek, seznam hostů a seznam družiček. Při změně partnera se ovšem seznam hostů musí změnit, a tak mají zase o zábavu postaráno. Družičky mohou zůstat. Mužům je to jedno. Žádné mužské družiče nepotřebují. Dovedete si představit, jak komicky by působili takhle nastoupení růžoví družiči s květinami v rukou?
Je ovšem třeba spravedlivě přiznat, že tak dokonale připravit svatbu a zejména všechny dekorace by bylo pro muže obtížné. I kdyby ho to bavilo. Některé ženy s výtvarným nadáním dosáhnou opravdového mistrovství tím, jak vše vkusně připraví do posledního detailu. Jako příklad bych rád uvedl několik záběrů ze svatby mé další virtuální kamarádky Morie. (Obr.č.3,4,5).
Pro každého svatebčana bylo navíc předem připravené místo se jmenovkou a dárečkem. A také výslužka – rovněž nadepsaná. U velkých svateb to ale není obvyklé. Slavnostni tabule ve tvaru „U“ mívá prostě jedno křídlo pro hosty nevěsty a druhé pro hosty ženicha. Je to pochopitelné. Vždyť nevěsta se především musí udělat co nejkrásnější, až potom může dohlédnout na personál, jestli je vše hotové podle jejích představ.
2. SVATEBNÍ ŠATY 10 000 Kč - PRONÁJEM SMOKINGU 1 000 Kč
Pokud je mi známo, svatební šaty v Evropě oficiálně předepisuje jen úřední protokol v monarchiích .V ostatních případech je náročnost šatů čistě na libovůli ženy. Řekl bych, že ani prosté šatečky nevěstě na půvabu neuberou a navíc jsou příležitostně použitelné i později. Smoking pro muže je snobárna. Ještě je tu ovšem občas někde přetrvávající bonton, že v bílých šatech by měla žena být jen, je-li ještě pannou. Ale kterápak žena se dnes vdává ve svých 16 letech? Obr.č.6 je naše svatební fotka. Podle staromódního účesu nevěsty je hned vidět, že je z roku raz-dva, kdy ještě nebyly běžné barevné fotografie. Tak se rovnou přiznám, že šatečky mé ženy bílé nebyly. Asi rok před svatbou jsme si totiž vyzkoušeli společný život „na psí knížku“ a sdíleli společné lože. Ovšem se štěnětem s řádným rodokmenem. S boxerem se šlechtickým jménem Dingo z Homolkova.
Některé ženy mají opravdu zvláštní nápady. Následující odkazy uvádím hlavně jako kuriozity, které se mně ale nelíbí. Nejprve ukázka nevěst, vedle kterých bych stát nechtěl. Neboť by si každý hned domyslel, že už teď jsem pod pantoflem a skončím jako na obr.č.1.
Určitě nahlédněte, nemohu z článku vyjmout obrázky, nemám autorská práva. Ale jsou víc než zajímavé!http://www.prozeny.cz/magazin/krasa-a-moda/modni-trendy/36005-svatebni-saty-z-mrtvych-zvirat-co-na-ne-rikate
Na další ukázce z Číny vidím problém. Auto s nevěstou musí zastavit nejméně 2 km před místem svatby, aby se vlečka vůbec mohla rozvinout. Vzala si nevěsta na ten pochod střevíčky s podpatkem? Či snad bílé tenisky? (Já nosím také čínské). Nebo, že by pochodovalo zpátky pár tisíc družiček vlečku roztahujících? Lidí je v Číně dost.
http://revue.idnes.cz/cinska-nevesta-lame-rekordy-jeji-vlecka-meri-2-kilometry-pjb-/zajimavosti.aspx?c=A090808_151039_zajimavosti_ved
3. CELÝ ŽIVOT JIM ZŮSTANE JEDNO PŘÍJMENÍ
Zde musím autorku tohoto textu upozornit, že jí uniklo to podstatné. Nejenže si oba snoubenci mohou své společné příjmení zvolit, používat dokonce obě anebo si ponechat to své. Ale u muže je tato možnost často jen teoretická, neboť by změnou svého příjmení kvůli rodinné tradici mohl urazit otce i dědečka. Často by se rád svého příjmení zbavil, ale hrozí mu vydědění. (Jebavý, Mizera, Osolsobě, Půlpytel, Šílený, Šourek, Šoustal,Vopruz a j.)
4. MÉ VLASTNÍ POZNÁMKY K TÉMATU
Při pohledu na tuto naši svatební fotku jsem si teď poprvé povšiml, co to vlastně ta moje ženská dělala se svojí pravou rukou. Nesnažila se mi nasadit oslí uši? A napadají mě hned další otázky. Stále platí tradice, dle které si muž svoji ženu odnáší v náručí. Ať už jen do auta nebo i později ke svatebnímu loži. Ale co když ji neunese? Anebo – dovolila by mu to vůbec žena – feministka?
V poslední době jsme svědky převratných změn v legislativě USA a Evropy, které umožňují sňatky homosexuálních párů. Jenže pro takový svatební rituál ještě žádné tradice neexistují a zajímalo by mě, do jaké míry budou převzaty tradice klasické. Tak na příklad:
* Na obrázku č.2 - s jedinou nevěstou - jsem napočítal šest růžových družiček. Bude mít druhá nevěsta své vlastní družičky v šatech jiné barvy? Potom by jich měla mít také šest. Budou mít vlečku obě nevěsty?
* Podle čeho se určí, která z nevěst tu druhou ponese v náručí? Rozhodnou se dát najevo, že v jejich vztahu jedna z nich hraje mužskou roli? Anebo budou naopak demonstrovat rovnoprávnost a vystřídají se? Já bych to viděl prakticky – asi by měla být nesena ta lehčí z nich, nejlépe o hmotnosti do 70 kg.
* Při sňatku dvou mužů je zde (až na ty družičky) stejný problém. Předpokládám, že budou oba v pánských šatech, a tudíž odpadají potíže s vlečkou. Ale ponese jeden druhého aspoň z auta do postele?
Bohužel žádnou lesbičku osobně neznám, abych se jí na to zeptal. Muže – gaye bych se neptal. Kdo ví, co by ho napadlo, až by zjistil, že jsem vdovec… Už si tím hlavu lámat nebudu. Vždyť je v EU obrovský aparát úředníků, kteří jistě včas vydají směrnice, až budou tyto sňatky povoleny ve všech členských zemích. Mám na mysli opravdové sňatky, ne jen nějaká registrovaná partnerství bez svatebních obřadů. Budou mít ale velké problémy při možném vstupu Turecka do Evropské unie. Dočetl jsem se, že je tam stále tolerováno mnohoženství a údajně žije v polygamii 187 tisíc žen.
Co s tím, páni komisaři EU?
Tím ale končím první část své polemiky nějak moc vážně, a to jsem nechtěl.Tak si zkuste představit takovou svatbu s další novou ženou. Myslím, že by na ní měly všechny dosavadní manželky vystupovat jako družičky. A to i ty nejstarší dámy, (rozdíl mezi nimi může být i desítky let), tak aby byla alespoň nějaká rovnoprávnost. Podle článku (v Novinky.cz) pan Aga Mehmed Arslan má 5 žen, 55 dětí a 80 vnoučat. (Neboť „Bůh nám velí plodit“). Uvádí, že sice značně stoupla jeho prestiž mezi Kurdy, ale každé z manželek musel postavit dům, a to dál od ostatních, aby se zabránilo řevnivosti.
A nepamatuje si jména všech dětí, natož vnoučat. Čemuž se nedivím.
Naštěstí mně, s učitelským platem, takové nebezpečí nikdy nehrozilo a byl jsem šťastný i s pouhou jedinou manželkou.
Díky, díky, soudruzi i pánové ministři školství a financí!
Mé doporučení čtenářům
Na svatbu svého syna jsem si vytiskl ve formátu A4 obr.č.7. Když jej otočíte, je z něj obr.č.8. Všichni se tím výborně bavili, včetně nevěsty. Při psaní tohoto článku mě zároveň inspiroval k výběru titulního obr.č.1.
