Je tak nízká, lidé po ní chodí,
čím ji více šlapou, tím víc voní,
cvrčkům, kteří lidem nevěří,
hlídá někdy prahy u dveří.
Také jsem ji trhal v dávném čase,
do kytiček špatně vázala se,
teď jsem rád, když kvítek voňavý
zavoní mi někdy u hlavy.
Je už podzim, už je teskné září,
jako bych si četl v slabikáři,
vraceje se dlouhou řádkou let -
ještě umím něco nazpaměť.
A B C D přeříkávám nyní,
teď už vím, čím vonělo to v skříni,
když maminka vzala ve svátek
šátek plný bílých poupátek.
Jaroslav Seifert
Dovolila jsem si použít k fotografiím báseň z knihy Maminka, kterou od té své z dětství mám a ráda se vždy do ní podívám. Podzim jako v té básni je a "malíř" v přírodě maluje. Těch barev, plodů přírody co tu kol nás je.
Pojďme ven, ať naše srdce podzim pohlazením roztaje.
