Touha

Touha

To jarní vánek zamotal mi hlavu a omámil mne

vůní fialek.

Ztrácím se v lidském nekonečném davu

a na mou bolest není žádný lék.

Jenom se nelitovat. A taky žádné slzy.

Dost bylo chleba se solí.

Já do vůně tvých dlaní chci se schovat a doufat,

že to jednou přebolí.

Smutek na duši

Čím méně vrásek tvář mi zdobí, o to jich víc mám 

na duši.

Rozpadl se zámek křišťálový. A duši vrásky nesluší.

Ukryta v koutku srdce zbývá něha, co skrývá jistotu,

Že láska je jak voda živá, co roztančí mou samotu.