Snad hloupost, snad jen projev stáří. O ženách se mi zdá, ve snech se s nimi miluji. Ženský prvek mi chybí, ženské slovo i pohlazení. Svoboda? To právě je ten veliký otazník. Svoboda v samotu se lehce změní a tak, co dřív i vadilo, to dnes chybí.
Chybí to nejobyčejnější, to ahoj jsem tady, To čekání na nikoho je chvílemi tíživé, víc než kláda na hřbetě. Stačí jeden obyčejný film a tam se dva lidé vnímají. Potom závist přichází. Tak jednoduché to je, a zároveň složité. Nikdy však nebude jednoduché rozhodnutí.
Přílišný zvyk na vlastní rozhodnutí, co kdy a jak udělat a zároveň mýt někoho, s kým se poradit, s kým si popovídat a s kým se poradit. Stálý boj v myšlení. Ruka je prázdná místo aby něžně svírala ženské ňadro. Ženský zadeček se neohřívá v mém klíně. Ruka ženy nepohladí a ani ty mé ženu nepohladí po vlasech. Zase naprostá volnost v rozhodnutí.
Co dobře a co špatně je? Ví to někdo najisto?
