Mávnutím proutku čarovného,
chci změnit vše, co dobré není.
Ať už jen z pohledu jen mého,
neb z myšlenkového ucelení.
Málokdo chce žít na pokraji,
nevědět, zda se ještě nají.
Svět se nám hroutí před očima,
něco mizí a nezačíná,
něco tu doutná,hrozí konec,
čekáme až snad zazní zvonec?
Proč jsme tak lidi nemohoucí,
na sebe hrozné časy zvoucí?
Kdy zvedneme hlavu nahoru
a zakřičíme svoje přání.
Nechceme přece Gomoru,
vždyť jsme přec lidi ještě k mání.
Nechceme už být zatracení,
ať kouzelný proutek všechno změní.
Ilustrační foto: Pixabay.com
