Je mnoho měst, která slaví 8. květen. Naše město, Havlíčkův Brod, se letos rozhodlo v tento den uspořádat oslav několik najednou. Již tradiční trhy, letos po padesáté, konec války pak připomnělo několik motoveteránů i mužů v dobovém oblečení a následovalo položení věnců k pomníku padlých. Další, již tradiční otvírání divadla "Dospělí dětem" a v neposlední řadě 30 let od podepsání partnerství s holandským městem Brielle.
Trhy jsou umístěny mimo město v parku Budoucnost a kolem zimního stadionu. Stánků je tu nespočet. Hned u stadionu mají stánky i naši partneři z Holandska.Také s sebou přivezli svoji hudbu s žongléry. Opravdu je na co koukat. Hrnčíři, dřevěné hračky, dokonce i kamenosochařští učni zde předvádějí své umění. Také přadlena vysvětluje kolemjdoucím princip kolovratu. A není tu sama. Hned vedle je další. Perníkářka hbitě zdobí malé perníčky. Plstěné hračky jsou též zajímavé. Mezi námi občas proběhnou v krojích Holanďané. Na kraji parku stojí dětské hodiny, které si děti ze škol samy navrhly. Vtipný nápis "přijdu včas" a na odpadkovém koši "co mi dáš".
Nad parkem v altánku hraje dobová hudba. To spolek ,,Budoucnost" uspořádal koncert .
A to už nastává čas pro zahájení sezony divadla. Z parku přichází pan král s královnou a princeznami. Lokaj před nimi žádá lid o místo pro krále . A fanfáry zvou do kočáru. Ještě objížďka rybníka a cesta dál vede do kulturního domu. Přede dveřmi pan král poděkuje lidu a pozve všechny do pohádky.
Krásný den ještě nekončí a já se při zpáteční cestě ještě zastavím u domu Štáflova. Kolik let chodím okolo a nikdy jsem tam nebyla. Přede mnou vchází mladší pár. Paní v domku nás vítá s úsměvem a hned se pustí do vyprávění. Jak jsem ji spatřila, hned jsem věděla, že jen tak neodejdu. Byla to ta samá paní, co mě svým povídáním uchvátila na Michalově statku v Pohledi (již jsem o tom psala). Jsou tu panenky - háčkované z příze, která se napřed smotá, pak se navine a potom teprve se háčkuje. A protože je mnoho dětí alergických, dává se jako výplň plátýnko, rozcupované na jednotlivé nitky. Co panenka, to originál. Nade dveřmi visí pohanské slunce, symbol pohanů, upletený z klasů. V další místnosti je antikvariát. Každá kniha má své místo. Tady v rohu cestopisy, vedle humorné knihy a knihy v originále. Průvodkyně vypráví o stařečkovi, který pravidelně chodil číst velmi silnou knihu v originále. Když se nedostavil několik týdnů, teprve nahlédla do knihy. S úsměvem nám ji podává. Stařík nečetl, ale prohlížel obrázky. Poslední místnost je skautská. Model skautského tábora ze začátků, kde působil pan Štáfl, a na stolech výrobky jeho ženy, paní Štáflové, víc jak osmdesátileté paní a jejích vrstevnic - skautek.
Opravdu krásný den. Ale ještě nekončí. Na večer město připravilo videomapping. Mohu jen litovat, že jsem to neviděla na vlastní oči.
Další foto z tohoto dne: http://novikma.rajce.idnes.cz/Trhy_a_jeste_neco_navic./
Záznam k nahlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=vUBl-p9B1sM