Nedávno jsem tady uváděla postřehy vnuka mé příbuzné Davida, který odjel na roční studijní pobyt do Ameriky. S jejím dovolením přetiskuji druhou část.
II. část
23:40, pátek 29. srpna 2014, Pittsfield, Maine, Spojené státy
Včera byl více méně první den školy, ale spíš jen uvítačka a zahajovací ceremoniál. Jako první jsme šli do velké tělocvičny, kde se teda hlavně mluvilo. Potom se dělala obíhačka zvolených předmětů, ale vždy pouze na 15 minut. Jelikož jsem ještě neměl nic zvoleno, poslal jsem to rovnou do kanceláře, kde jsem půl hodiny čekal a následně hodinu seděl a vybíral si předměty.
Volba probíhá trochu jinak, než na gymplu (ostatně jako všechno). Nikdo tu není vystreslý, nemrkající a čumějící do monitoru, aby si zvolil svůj předmět sekundu po spuštění aplikace. Člověk si může zvolit cokoliv, bez ohledu na počet studentů, a hlavně to může kdykoliv (během prvního měsíce) změnit. Myslím si, že tam budu dělat v úterý změny, takže vám můj rozvrh napíšu později. Například tam mám Study Hall, což je v podstatě volná hodina na samostudium a dělání domácích úkolů. Půlku hodiny jsem prospal, a to jsem se opravdu snažil neusnout. Abych nezapomněl, hodiny tu trvají 80 minut. A nemyslete si, že je to jako na gymplu, že učitel přijde o 5 minut později a potom deset minut zapisuje do třídnice. Jede se od zazvonění do zazvonění.
Po seznámení s předměty byl oběd v parku, což v podstatě znamená, že 450 žáků leželo na trávníku. Potom se šlo opět do tělocvičny, kde se oficiálně zahájil školní rok. Představovaly se tam také různé kluby a zájmové skupiny, kterých bylo asi 30. Mimo to se mluvilo o tom, proč tohle není jen další obyčejná High school a jmenovaly se země, které zde tento rok jsou. Slyšel jsem tam i Českou republiku. Potom se začala zpívat školní hymna. Pro mě docela zvláštní věc. A ještě zvláštnější bylo, když jsem si po rozhlédnutí všiml, že polovina studentů brečí. No, to já brečel až u dnešního testu z matiky.
Dneska už byl v podstatě normální školní den, i když se stejně všechno bralo tak nějak easy. Například na hodině Principy byznysu nám čínský učitel chvilku hrál na ukulele a něco zpíval. Na hodině Improvizace a vyprávění příběhů (ano, překlad je fakt dementní) si jeden asijský spolužák rozsekl hlavu o věšák, takže tam rovnou vymaloval. A na matice jsme dostali test z algebry, kde jsem vyplnil tak půlku. Sice teprve začínám, ale mám lehký pocit, že to bude trochu něco jiného, než na gymplu. Už jen to, že mám 8 předmětů, kdežto na gymplu asi 15. Další věc je ta, že se zde klade velký důraz na domácí úkoly (takže byste vlastně všichni propadli), skupinové a v podstatě takové tvůrčí práce, jako eseje a seminární práce. Testy se většinou píšou jednou za 2 měsíce.
Počet žáků ve třídách je nižší, než půlka třídy na gymplu. Ke škole přijíždějí z filmů všem dobře známé žluté autobusy, a to ráno a odpoledne. A že jich není málo. Dneska jsem jich napočítal 10, a to proto, že jsem dál už neviděl. Každý jeden do jiného města nebo místa a viděl jsem, že některé odjížděly jen s dvěma lidmi uvnitř. Trochu jiný servis, než se z gymplu cpát do přecpané sedmnáctky.
Po škole jsem 3 hodiny skypoval a vydal se na večeři. Sice jsem si musel říct o ramínka do skříně a koupit vlastní deku, ale jídlo je věc, která jim sakra jde. Po večeři byl zápas amerického fotbalu. Tak jsem šel obhlídnout ty navoněné a nagelované fotbalisty s oholenýma nohama. Je zajímavé ještě před zápasem vidět přistavené dvě sanitky a jedno policejní auto. Hra byla trochu strkačka, asi jako když jsem si já hrával ve školce na písku. Moje škola nakonec prohrála. Na zápas přišla skoro celá škola a fandili. Trochu jiná atmosféra, než v Čechách. Asi jsem se rozhodl, že to zkusím u nich v týmu. Mám docela dobrou průpravu. Žádná z těch dvoumetrových a metr a půl širokých goril nemůže být tak tvrdá, jako když se z 50-70 na místě zastavíte o auto.
Jo, konečně víkend a v pondělí prázdniny.
Pokračování příště
