Moje energie: Není
energie jako energie!

Moje energie: Není
energie jako energie!

5. 4. 2015

Vážení a milí, takovou bouřku jsem v životě nezažila! Byla jsem poprvé sama doma ve velikém, kamenném stavení, na ostrově, kdesi uprostřed Jaderského moře. I ve dne jsem se zde ještě trochu bála, natož nyní, když jsem tu nečekaně zůstala ve tmě, bez elektřiny a sama samotinká. Vzpomněla jsem si na Betty MacDonaldovou, její Vejce a já, a hned mi bylo veseleji....

Vypnuli totiž proud!

Stalo se to v době, kdy jsem se teprve seznamovala se všemi místnostmi baráku, jeho zákoutími a tajemstvími. Do některých místností bych sama nikdy nevstoupila! Ta jejich tajemná energie se při divokém lijáku a blýskání měnila ve strašidelnou energii. Dvě horní patra byla totiž neobývaná již několik let, od smrti manželových rodičů. Vše zůstalo na svém místě. Já, holka hýčkaná velkoměstem, co si nyní počnu?

Naráz se setmělo a začal foukat silný vítr. Vlastně vichřice to byla. Nezabezpečené, těžké, dřevěné vnější okenice jako šílené mlátily do kamenných stěn domu. Stála jsem uprostřed pokoje, ve tmě, bosa a v dlouhé bílé noční košili. Trochu jako anděl. Kdybych tak měla energii vzlétnout! Jenom ty křídla mi chyběla! Bezradná, vyjukaná, zmatená. Kdyby alespoň nevypnuli tu elektřinu! Všechny zvuky mne děsily a do toho ještě strašidelné praskání dřevěné podlahy! Ach jo, kde jenom je baterka nebo sirky? Baterku jsem nechala dole ve sklepě, když jsem kontrolovala v soudkách zásoby olivového oleje. Po venkovním schodišti ale pro ni nepůjdu.

Opouští mne pomalu ale jistě moje stálé nadšení a neutuchající energie. Kde já jsem jen viděla ty svíčky a sirky? Venku leje jako z konve a hromy a blesky křižují oblohu. Ta síla bouřky mne fakt děsí, co je moc, to je moc! Už vím, kde jsem viděla ty svíčky! Pane Bože! Nahoře v patře, na konci chodby, pod obrazy manželových rodičů a prarodičů, stojí starodávný mosazný svícen s vysokými svíčkami. Předkové byli silně věřící lidé. Ale já si nevěřím, že zvládnu si tam nahoru pro ty svíčky dojít! Energii mám na bodu mrazu a je stále tma, skoro nic nevidím...

Z holky, která je celkem do světa a ničeho se nebojí, se stává poseroutka. Stoupám s obavami po schodech do patra a je ve mně opravdu malá dušička. Skákala bych radostí do stropu, kdyby v tuto chvíli u nás zabušil distributor energetických závodů a nabídl odběr elektřiny za jakýkoli tarif! Nevěříte? Za světlo bych dala v tomto okamžiku snad poslední pěťák. Opravdu jsem se bála. A je tady vůbec hromosvod? A co kulový blesk? Jeho energie by mne stoprocentně uzemnila.

Zakopávám na schodech, zamotávám se do noční košile. Padám. Naštěstí jen dopředu. Sedám si na schody a vyčítám si, proč jsem svou energii jaksi promarnila jinde a nerealizovala již dávno moji představu o krásně vyklizených, čistých a miloučkých místnůstkách v patře. Napadlo mne, že ty pokojíčky by mohly i vydělávat! Trochu se mi zvedla touto myšlenkou nálada, cítím příval realizační a podnikatelské energie... No co, jednou to snad bude! Vše vyčistím, vysmejčím, navoním a vykouzlím pohádkovou atmosféru s energií hodných skřítků a zlatých rybek... Zatím však jsem stále ve tmě a jen blesky občas osvětlí schodiště. Venku to duní a provazy deště bičují okna. Šmátrám po klice dveří. Rozechvělá je otevírám. Zase to vrzání! Panty dveří dávno nikdo nepromazal.

Cítím na sobě upřené, přísné pohledy manželových rodičů. Energie starých, zašlých časů na mne působí. Respektuji ji. Moje nepoznaná tchýně s tchánem shlížejí z obrazu na mne jaksi udiveně. Ani se jim nedivím. Copak tu dělám a kdo vlastně jsem? Omlouvám se, že je ruším a slibuju jim svatosvatě, že budu jejich synovi snášet modré z nebe. Skoro se mi zdá, jako bych jim ty svíčky kradla. Třesou se mi ruce. Zapaluji je a začínám se bát ještě více. Plamínky se třepotají a na stěně vidím svůj komíhající se stín. Strašidlo! Energie tajemna a minulého života. Nesměle zamávám starouškům, poděkuji za svíčky a už sestupuji po schodech dolů.

Slyším bouchnutí vchodových dveří, konečně... to bude manžel! A jsme rázem v reálu.

"Fuj, to jsem se lekl! Co tady blbneš v té noční košili a se svíčkama!? Chceš nám zapálit barák? Aha, promiň, oni vypnuli proud? Zapomněl jsem ti říci, že nám tady na ostrově vypínají proud docela často. Hned za vchodovými dveřmi, v komůrce na poličce, máme několik baterek. Budeš si to pamatovat?" Ano vážení, tak toto si určitě zapamatuji.

Byla jsem se později v komůrce podívat. Vypadalo to tam jako v muzeu svítidel. Staré petrolejové lampy, některé už neměly stínidla, barevné lucerničky, spousta baterek – většinou bez baterií. Jen dvě obrovské baterky, které se používají na loď, byly funkční. Na podlaze ležela solární svítidla, která se zapichují do země pro venkovní osvětlení. Také tam byly solární venkovní visací lampy nad stůl. Docela vážně jsem začala uvažovat o výhodnosti solárních panelů pro ohřev vody v domě. Přečetla jsem si, že instalací se ušetří až 50 procent elektrické energie. A tady na ostrově se sluneční energie opravdu rozdává. Každý si ji může vzít tolik, kolik uzná za vhodné. Ale nic se nemá přehánět.

Možná, že mně budete věřit, že energií mne nabíjí můj muž, rybář, pro kterého nic na světě není problém. Někdy mi tu energii ovšem také dost odčerpává... Ale, čert to vem! Jsem přece ryba! Energie mi zatím nějak nechybí. I když letošní chřipka se mnou dost zamávala.

Ještě mne nabíjí energií samozřejmě sluníčko, moře, mořské ryby, vlastnoručně vypěstovaná zelenina, ovoce, hroznové víno, olivové háje, levandule, oblaka, noční obloha, pohyb, sport, rodina, vnoučátka, přátelé, knihy, studium, historie, Praha... je toho opravdu hodně co mne nabíjí energií.

Žijeme v přátelském světě s pohodáři, kde mezi námi rezonuje pozitivní energie. Jen některé potvory nemám ráda, ty mně berou energii. Ale mořské potvůrky miluji! Mají v sobě dokonce i afrodiziaka! Ty mám bohužel zakázané. Manžel i jeho přátelé jsou totiž přesvědčeni, že my Češi, máme životní energii na rozdávání i bez afrodiziak!

Vidíte to, přátelé? Nejsme na tom my Češi tak špatně! Jen tou elektrickou energií bychom měli trochu šetřit, není nevyčerpatelná. A tak končím slovy básníka: „Přijďte smutní, přijďte choří, přijďte churaví, to moře, ten rybář vás uzdraví!"

A nyní, ještě dovolte, trochu technickou poznámku na konci pohádky. Při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, že jsem se nikdy nezajímala o dodavatele a ani o cenu, kterou platíme v Praze za elektrickou energii. Otevřela jsem si stránky 3E a použila jsem kalkulačku úspor. Zjistila jsem, že bych při přechodu na 3D dodavatele mohla ušetřit až 10 tisíc korun ročně za energie v jedné domácnosti. Ano. Určitě bych využila nezávazné konzultace jejich pracovníka tak, abych zjistila skryté rezervy, optimální řešení a vyčíslení úspor při odběru jejich energie.

Přeji Vám Veselé Velikonoce se spoustou energie!

 

Z čeho čerpáte vy vaši životní energii, co vám zaručeně dodá nový impuls do života? Napište svůj soutěžní příběh na téma "Moje energie" a vyhrajte některou z cen. Tématem příběhu nemusí být jen "životní energie", ale i ta užitková v domácnosti. Topíte elektřinou, plynem nebo pevnými palivy? Uvažovali byste třeba o sluneční energii? Co si o ní vůbec myslíte? A jste spokojeni se svým dodavatelem elektřiny? Nenaštval vás něčím? Pravidla soutěže najdete zde.
Moje energie
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.