Tento týden byla u nás silná inverze. Vyjížděla jsem na hory, kde bylo teplo a svítilo sluníčko. Cestou motoráčkem na Kubovu Huť jsme projížděli údolím řeky Volyňky, která pramení pod Světlou horou u Lipky. Postupně jsme projeli mlhou a jinovatkou a ocitli se v pohádkové zasněžené a prosluněné krajině.
Vydala jsem se nad Oborovec směrem k Lipce. Jsou zde pěkné výhledy na hraniční hory Trojmezí a Plattenhausenriegel. Také jsou vidět za dobrých podmínek Alpy. Na starých jeřábech roste vzácný lišejník - provazovka.Vyskytuje se tam, kde není znečištěný vzduch, na který je velmi citlivá.
Druhý den jsem od nádraží zamířila rovnou na rozhlednu na Boubíně. Cestou jsem potkala paní Mílu , která před odjezdem z týdenní dovolené toužila vidět Alpy . Hezky jsme si popovídaly, obě obětavé babičky, ale velké cestovatelky. Stále do kopce prošlapanou cestou čtyři kilometry a poslední stovky metrů po dřevěném povalovém chodníku. Cestou vidíme pod sebou moře mraků, jen kouř z Temelína je proráží jako atomový hřib.
Pod rozcestníkem Boubín 1362 m. jsme se zapsaly do vrcholové knihy. Po zledovatělých schodech se vyplazily do prvního patra, kde už bylo sucho, a konečně jsme stanuly na vrcholu rozhledny a jásaly nad výhledy, které se nám naskytly. Cestou zpátky jsme potkaly opravdového fotografa - teprve se vydával vzhůru, aby využil zlatou hodinku a západ slunce.To už jsme byly jinde, já ve vlaku a Míla s netrpělivou rodinkou na cestě do Prahy.
Stránky Kubovy Hutě najdete zde.
