Směr obchod.
Jdu doplnit jídelníček a nesu si debilníček.
Mezi regály pak tápu, že jsem stará, dobře chápu.
Tahám s sebou v ochozu přítelkyni sklerozu.
Nebolí, však nachodím se, plíží se jen za mnou tiše.
Chodím pořád dokola, jak nějaká kontrola.
Brýle kloužou po nosu a já v mírném poklusu, říkám:
Holka, bude hůře, bojuj proti té nestvůře,
která mozek zatemní, život Ti znepříjemní.
Zatím o ní nevíme, dokud domů trefíme.
Tak já rychle domů pádím, mozek pěkně vydovádím.
Křížovku si lupnu hned, vyluštím ji jak by smet.
Ještě mi to myslí trochu, troufnu si i na sudoku.
Přitom si dám kafíčko, osvěžím se maličko.
Tak takhle já nakupuji, bez debilníčku ani vrz...
