Po stříbrném větru
pozdrav posílám.
Po mléčné dráze
políbení.
Posílám pro toho,
kdo tady už není.
Už voní jmelí a vchází
zvonků cinkání.
Do mysli se mi vkrádá
vánoční nálada.
Co mě nyní napadá?
Hledím na hvězdy, co
krásně září.
Srdce mi buší,
toužím neztratit čas
a mít stále dětskou
duši.
Večer snad bude plný
překvapení,
pocit, co nikdo
nenaplní.
Vrátíš se, splnit
slib a vánoční přání?
Nebo se budeš dál
toulat světem a
připluješ až s příštím
létem?
Vladka Novakova
21.12.2014